Karel Gott a Anticharta – definitivně

Protože ani po smrti nedají různí nazdárkové Karlu Gottovi pokoj s Antichartou, dovolím si k tomuto tématu zopakovat něco málo z toho, co k tomu bylo napsáno na tomto blogu v asi deseti článcích, které jsem tady Gottovi  věnoval.

Z článku ze dne: 1. 07. 2009   Karla Gotta nemůže soudit nikdo!

„Gottovi je neustále vytýkáno, že se zapletl z prospěchářských důvodů s totalitním režimem. Jsou to výtky ve stylu nejhorší komunistické propagandy. Tito kritici vytýkají Gottovi, že se nepostavil komunistům /s StB a Sovětskou armádou v zádech/, a přitom se nyní sami klidně s komunisty /kteří už nemají donucovací prostředky/ všeho druhu paktují. Možná se nepaktují všichni, ale v každém případě nebylo zatím vidět ani jednoho Gottova kritika, který by i po Listopadu aktivně a důsledně komunisty napadal.

Takže když skoro nikomu z nás nevadí zatím bezbranní komunisti dnes, proč měli vadit zrovna Gottovi za totality? Jistěže jako světa znalý člověk věděl o totalitě své, možná ale jen respektoval své spoluobčany a jejich právo na život v souladu s tím, jak jej chtěla většina. Zvláště když se v televizi podíval každý rok na rozjásané davy v prvomájových průvodech pod tribunou s Husákem, Štrougalem, Biľakem atd., mohl si jen stěží myslet něco jiného. To si snad měl dělat soukromý průzkum veřejného mínění a zjišťovat, jestli to ti manifestanti myslí upřímně? Sice byl jen zpěvákem, ale protože profesi dělal poctivě, tak zase tolik času na tyto experimenty neměl.

A když byl požádán, aby s většinou umělecké fronty podepsal Antichartu, protože pracující chtějí jásat a zpívat nejen na prvního Máje, tak to s kolegy podepsal. Proč ne? Měl se snad stát disidentem? Nezapomeňme, že během jeho cvičné emigrace nařídil Brežněv Husákovi, ať Gottovi jako nejoblíbenějšímu zpěvákovi socialistického tábora nechá pas a nijak ho neblokuje. Co by ale asi Gotta čekalo, kdyby přece jen začal zlobit? S největší pravděpodobností tragická autonehoda, klidně i v Německu, aby to bylo co nejméně nápadné /připomeňme podivné utonuti Deana Reeda/. A kvůli komu to měl Gott riskovat? Kvůli národu, kterému vůbec nevadí dnešní úřednická polokomunistická vláda? Ale hospodské komentáře by jistě byly zajímavé, od "Neměl se cpát do politiky" po "Dobře mu tak, pálilo ho dobré bydlo." Jistě i od těch, co z něj pořád dělají prorežimního zpěváka. 

 Svým způsobem byly postoje Karla Gotta férovější než jednání chartistů či signatářů "Několika vět". Chartisté bývají někdy obviňováni z toho, že byli v opozici jen proto, že jim po prohře v r. 1968 nic jiného nezbylo. Také že mezi sebe nevzali zdaleka každého, aby se podpora ze Západu nemusela dělit mezi víc lidí. Signatářům "Několika vět" se zase vyčítá snaha o zviditelnění v době, kdy už v celé Evropě padaly totalitní režimy jako domino. O tom by se jistě dalo diskutovat, ale věřme v upřímnost konání všech protagonistů.

Zajímavé je však to, že téměř všem přestali komunisti vadit ještě v listopadu 1989, a nejen to, často se stali jejich věrnými spolupracovníky. Jak si vysvětlit tuto změnu postoje? Možná je příčinou to, že když získali dřívější oponenti režimu po revoluci konečně dobré zaměstnání a začali slušně vydělávat, tak přehodnotili své priority. Chtějí prostě taky trochu žít. Ale liší se potom nějak od "totalitního" Karla Gotta?

Podnětem k tomuto článku byla diskuse ke včerejší úvaze o publicistickém zneužití Gottova jména v souvislosti s výročím "Několika vět."

 Když už, tak ještě něco z onoho článku den předtím:  Výročí "Několika vět" a další kopanec do Karla Gotta

30. 06. 2009

Podle Jana Rejžka dostal Gott při žádosti o podpis hysťák: "Karel Gott byl zrovna v redakci Gramorevue. Počkal jsem si na něj v průchodu a oslovil ho. On dostal záchvat: 'To mám podepsat tady, mezi těmi popelnicemi?‘" /viz iDnes 23.6./ Včera jsme mohli slyšet v rozhlase osobní vzpomínku Karla Gotta na tu příhodu: "V šerém průjezdu na mě vybafl vousatý Jan Rejžek, že chce podpis na nějakou petici. To jsem odmítnul s tím, že nebudu nic řešit u popelnic."

Maně jsem si vybavil, jak jsme teď všichni plni těžkého životního údělu Michaela Jacksona, který ovšem při všech ústrcích měl proti Gottovi obrovskou výhodu v tom, že nikdy nebyl odpovědný za vnitropolitické dění v USA.

Jan Rejžek ve čtvrtečních Lidovkách poznamenal, že se už k výročí Několika vět vracet nebude, vše prý již řekl v předchozím rozhovoru. To mi přišlo líto, protože tak brilantní novinář nám měl poskytnout trochu širší pohled, kterého jsme se od něj zatím nedočkali. Že by proto, že by se tím význam Několika vět mohl přeci jen trochu snížit?

Tak jako Charta 77, tak i Několik vět bylo jisté politikum, do kterého vstupují lidé, kteří cítí touhu po změně a mají potřebu, odvahu, prostředky atd. aby se o to konkrétně pokusili. Podobně jako dneska, kdy někdo podniká, což ho plně uspokojuje a jiný jde zase do politiky, někdo s ideály a někdo i proto, aby si finančně polepšil. Je zajímavé, že nikdo nevyčítá nejbohatšímu Čechu Petru Kellnerovi, že třeba nekandiduje do Senátu a nehodlá tak učinit něco pro svůj národ. Každý respektuje to, že se věnuje svému podnikání. To ovšem těm, kteří nechávají v klidu zrovna Kellnera, vůbec nebrání v útocích na Karla Gotta za to, že se víc neangažoval pro svůj národ v dobách totality. Byť byl možná ještě průzračnější "zbohatlík" než mnozí dnešní.

Jistěže měl Karel Gott tehdy výlučné postavení, i proto, že vedle pár sportovců byl jednou z mála osobností, která byla národem při zmínkách v tisku vnímána pozitivně. Což mu pomáhalo při prodeji desek /příjmy danil/ ale byl to danjaský dar v tom, že je mu to pořád dodnes otloukáno. Jenže proč měl Gott podepisovat nějakou petici v době, kdy už se mohlo cestovat volně i na Západ. Stačilo ukázat v bance, že jste dostali od přátel valuty, v Brně si třeba počkat až udělá rakouský konzulát výjezdní den a dá vám v hotelu Slovan či International vízum na počkání, a už se mohlo svobodně šupajdit. Sice s výjimkou těch co pas neměli, ale byl to úžasný posun. Bratislavská Tesla chrlila videa na běžícím pásu a tak už skoro každý mohl vidět jak Skřivánky na niti, tak i Přelet nad kukaččím hnízdem včetně křehkých neviňátek v prvních pornofilmech.

Pochopitelně, že bolševik ještě dělal bububu, ale nadechnout se už jeden určitě mohl. Takže kdo měl tu potřebu, tak ji využil i k akci Několika vět, jednak to byl adrenalin a hlavně, byla jistota, že se za to už uran kopat do Jáchymova nepůjde.

A vyčítat Gottovi, kterého oslovovalo na každém kroku x lidí s nejrůznějšími žádostmi, že se ve forhauzu bleskově nerozhodnul, jestli jedna z nich, a to trocha adrenalinu s Rejžkem bude to pravé ořechové, to je snad už jen hloupé.

Spíš než tomu, že někdo proti režimu nevystupoval dost aktivně, bychom se měli věnovat těm, co tento režim ze zištných důvodů vytvářeli a udržovali v chodu. A vymýšleli a realizovali také akce jako Anticharta.

A do třetice: Karel Gott v Monaku sice není, ale vděk taky žádný

20. 07. 2014

Soudruzi, a od listopadu 1989 taky exsoudruzi, vždy věděli a vědí, jak se v zájmu blaha společnosti mají chovat ostatní, když k sobě samotným jsou vždy mnohem shovívavější. Nedávno to názorně předvedl poslanec Huml s návrhem na vydědění Petry Kvitové, kterou chtěl mj. zbavit třeba práva na využívání skvělých služeb našeho parlamentu či senátu, což bylo na blogu hojně propíráno.

Leckoho možná přitom napadlo, že nedávný oslavenec Karel Gott daní stále spořádaně doma, /což vešlo ve všeobecnou známost při jarní aférce s jemu vyměřenými nedoplatky/ovšem že by se mu za to dostávalo od národa nějakého extra uznání, to ani náhodou. Spíš naopak, pořád mu někdo něco vyčítá. Ideální pro to byly jako obvykle teď jeho narozeniny, kdy někteří jednotlivci a zájmové skupiny opět neodolali, a dali třeba na Facebook jeho projev na Antichartě.

Čímž asi chtěli ze sebe udělat dementy s tím, že je tehdy zřejmě až Gottův projev přesvědčil k tomu, aby začali podporovat totalitní socialistický režim. Na ukázku aspoň jedna věta z Anticharty „Náš socialistický svět, jemuž stojí v čele Sovětský svaz, svým úchvatným příkladem budování komunistické společnosti, tvůrčím využitím všech objevů vědy a techniky i svou neúnavnou mírovou iniciativou má dosti sil, aby ubránil výsledky své práce.“

Gottovi prostě věřili, a tak jen proto tehdy nalítli, a dali se na scestí, což jim asi po listopadu 1989 způsobilo velké trauma. Jinak totiž celá republika věděla, že je lepší na schůzích ROH či jinde tyto pindy Štrougalům, Jakešům, Čalfům, Dlouhým atd. podepsat, a mít tak klid.

Protože ale Karel Gott je až příliš slušným umělcem, tak by se nikdy neodvážil poznamenat, že jen dement mohl brát vážně jeho projev na Antichartě. Nebo zase to, že když ho Milan Kundera označil kvůli návratu z emigrace za idiota hudby, že to bylo způsobeno pouze tím, že geniální Kundera je sice asi největším expertem mezi spisovateli světa na klasiku a folklór, ovšem současně i největším diletantem pokud jde o populární hudbu.

Takže se to s Gottem táhne a bude táhnout pořád, když při jeho nedávném vydání německé autobiografie se musel v rozhovoru vyjadřovat ke Kunderovi, podobně jako teď při narozeninách dostal v televizi ZDF otázku na Antichartu. O České republice už ani nemluvě, neboť tady za totalitu dnes už může v podstatě jen Karel Gott, který zbyl jako poslední hromosvod. Když totalitní zločinci jako třeba Jakeš a Štrougal, včetně vysokých důstojníků StB, ti už dávno nikoho nezajímají.