Jan Šesták

Leonard Cohen odešel do písňové věže

11. 11. 2016 10:37:52
Leonarda Cohena jsme viděli poprvé v roce 1993 ve vídeňském Prátru, a vystoupení jsme očekávali s určitými obavami, jestli tam nebude působit mezi hvězdami jako Lenny Kravitz, INXS či Melissa Etheridge poněkud nepatřičně.

Navíc když byl na programu v 15 hodin, za víc než třicetistupňového vedra. Těsně před začátkem jsme ho pak poprvé v životě spatřili, když zpoza opony až bázlivě nakouknul, kdože to na něj v hledišti právě čeká.

Netřeba podotýkat, že přijetí bylo naprosto bouřlivé, když mladí Vídeňáci tehdy ještě pořád padesátníka Cohena vítali halasným skandováním Leo, Leo, Leo! To nám došlo v plné síle, že Vídeň nebyla poznamenaná žádnými praktikami socialistické pop music.

Leonard Cohen bývá často označován za zpěváka ponurých písní, proti čemuž se jednou krásně ohradil v rakouské televizi, když argumentoval tím, že v jeho písních je dost humoru, a jako jeden z příkladů uvedl z textu písňové věže „narodil jsem se takový, neměl jsem žádnou volbu, narodil jsem se s darem zlatého hlasu“ /I was born like this, I had no choice I was born with the gift of a golden voice/

Protože klišé o tom, že mluvit o hudbě je jako tancovat o architektuře je pořád pravdivé, tak raději jedna úsměvná příhoda o Leonardu Cohenovi, kterou vypráví zpěvák Rufus Wainwright: "Když jsem se s Leonardem Cohenem poprvé setkal, bylo to docela legrační. Dlouho se kamarádím s jeho dcerou, ale i tak jsem byl velice nervózní, když mě pozvala k nim aby mě seznámila s tátou. Vzala mě nahoru na kávu a můj první pohled na něj byl jak je ve spodkách. Vařil si nudle a přitom ukusoval malé párečky. Potom po příjemném povídání odešel a já a Lorca jsme pokračovali v hovoru. Později se objevil znovu, v obleku jako od Armaniho, vlasy sčesané dozadu a ty nejlepší boty. A já jsem doslova vyskočil ze své židle - Vždyť to je Leonard Cohen!"

Pak následuje střih se slovy Leonarda Cohena:" Můj otec byl inženýr ale nějak se dostal do byznysu s oblečením, do výroby. Takže jsem vyrostl v oblecích. Zkoušel jsem džíny ale necítil jsem se v nich pohodlně. Tak jsem to vzdal a nosím pořád oblek." dodává, jakoby provinile.

Ještě za totality jsem z rakouské ORF natočil pár úvah Leonarda Cohena a jednu si dovolím předložit. Anglický přepis je snad v rámci možností přesný, pro neangličtináře jsem amatérsky přeložil. Možná někdo ze čtenářů tohle zamyšlení uvítá, protože tyto myšlenky jsou pořád aktuální. Pomineme-li úmyslné pomluvy a osobní ataky v různých sférách společenského a politického života, tak asi i většina z nás se občas dopustí toho, že někdy bere trochu svobody v tomto smyslu i svým nejbližším. Jistěže by se s Cohenovými slovy dalo v mnohém polemizovat. Např. kdo jiný by nám směl něco vytknout než nejlepší přítel? Ale to už by asi byla další diskuze, třeba o tom stupni či hranici, kdy se už budeme cítit svobodni i při nějakých výtkách. Jinak si myslím, že i tento Cohenův přístup významně ovlivňuje či je patrný v jeho tvorbě.

Byl jsem špatným studentem, ale jistou dobu jsem studoval se starým japonským gentlemanem a pokračuju v tom, že se s ním často vídám. Je to Zen učitel, ale kdyby učil fyziku v Heidelbergu, tak bych studoval fyziku v Heidelbergu, nešlo o tu věrouku ale o toho člověka. Musíte se do někoho zamilovat, to je jediný způsob jak se něco naučit, zamilovat se do někoho a ano, já jsem se zamiloval do toho starého muže, stále ho miluju, takže když jste s někým koho milujete, můžete jednat svobodně, tak když jsem v jeho přítomnosti, jednám svobodně a protože jednám svobodně, můžu se dostat k tomu, abych se poznal. Jsou určití lidé, kteří vás neposuzují, nehodnotí, a když jste s někým kdo vás nehodnotí, můžete jednat svobodně, a svobodným jednáním můžete objevit jací opravdu jste. A mohli byste se dokonce dostat k tomu mít se rádi, protože důvodem proč se cítíme zle je to, že se nemáme rádi, když jste s někým kdo vás nehodnotí, kdo vás obklopí svobodou, můžete jednat s jistým druhem hojných emocí, jistým druhem bezstarostnosti /lehkomyslnosti/ a mohli byste vidět když jednáte svobodně, že zase tak špatnej chlap /holka/ nejste. A tak se cítíte o hodně líp, to je to pod čím chápu učení, prostě obklopit vaše studenty svobodou.

I was a bad student but I studied for a while with an old Japanese gentleman and I continue to see him every so often, he appears to be a Zen teacher, but if he was teaching physics in Heidelberg, you know, I would study physics in Heidelberg, it wasn ́t the dogma, it was the man. You have to fall in love with somebody, that ́s the only way to learn anything, is by falling in love with somebody and yes I fell in love with this old man, I still love him, so that when you ́re with somebody you love, you can act freely, so when I ́m in his presence I act freely, and because I act freely I can get to know myself. There are some people that don ́t judge you, and when you ́re with somebody who doesn ́t judge you, then you can act freely and by acting freely you can discover what you ́re really like. And you might even get to like yourself, because the reason why we feel bad is because we don ́t like ourselves, when you ́re with somebody who doesn ́t judge you, who surrounds you with freedom, you can act with a certain kind of abundance /hojnost, nadbytek/, a certain kind of carelessness, and you might see when you ́re acting freely that you ́re not such a bad guy /girl/. And so you feel a lot better, that ́s what I understand teaching to be, it ́s just surround your student with freedom.

Autor: Jan Šesták | karma: 18.65 | přečteno: 273 ×
Poslední články autora