Primátor Onderka zřejmě uplácel u Andreje Babiše

Brněnský primátor pan Bc. Roman Onderka MBA již dávno proslul retro stylem vládnutí v socialistickém, či přesněji v totalitním stylu. Nedávno se mu podařil další parádní kousek, který však nějak zapadl. Proto jistě neuškodí jeho připomenutí, také proto, že je to poučným příkladem toho, že totalitní móresy nejsou žel žádnou výjimkou ani u čelných vrcholných představitelů našeho již demokratického státu. Dlužno ovšem předeslat, že to nemusí být vždy jen jejich vina.

Prvního srpna totiž uveřejnil snad nejčtenější český týdeník 5 plus 2, ze stáje nyní již i mediálního magnáta Andreje Babiše, víc než propagační rozhovor s brněnským primátorem R. Onderkou. Jako ukázka je zde upoutávka z internetového vydání předchozího dne:

Primátor Onderka: Před osmou nebudit! 31. 7. 2013, 5:51 | stalo se | Brno a Brněnsko, Hodonínsko BRNO -

Je klasická noční sova, pracuje do pozdních hodin. A ráno vstává v půl osmé a to často pod pohrůžkou fyzického násilí. I takový je brněnský primátor Roman Onderka. Muž, který se nebojí ani žehlení košil. Když ale nemusí, klasické domácí práce nevyhledává. Stejně jako asi většina mužských. "Raději jdu třeba nakoupit s tím rizikem, že toho přinesu domů mnohonásobně více, než bylo původně v plánu," přiznává první muž brněnského magistrátu. Tvrdí, že ani hlady by neumřel. "Mé kuchařské umění by měli posoudit jiní. Moje partnerka však vaří výborně a poctivě přiznávám, že vaření je u nás hlavně její doménou," pochválil Onderka.

Více v rubrice "Za dveřmi" v zítřejším tištěném vydání 5plus2 Brno a Brněnsko. Autor: Veronika Horáková

Během dalších dnů se pak statisíce Brňáků i Moraváků mohly kochat už celostránkovým pohodovým profilem Romana Onderky, vytištěným v barvách, když vše důležité bylo perfektně shrnuto do podtitulku: „Rád se obklopuji moderními a hezkými věcmi, osobně si nejvíc vážím drobností, které jsou vzpomínkou na příjemně prožité chvíle.“ Pohodový profil to byl zejména proto, že autorka Veronika Horáková zřejmě jak vidět nechtěla nikomu narušovat příjemné letní nicnedělání, ani panu primátorovi, ani čtenářům. Nic proti tomu, jenže to vše je docela v rozporu s velkým rozhovorem s Andrejem Babišem uvnitř téhož čísla 5 plus 2, kde je mj. v úvodu zdůrazněna jeho zásadní myšlenka: „A hlavně chci, aby se za tuhle zemi nemusely naše děti stydět.“

Ať se nikdo nezlobí, ale dva tak rozporuplné přístupy v jednom čísle nejsou jistě jen tak. Andrej Babiš se jako nejdůležitější nový politik vyznává z toho, co všechno ho trápí, a jak by chtěl České republice pomoci. Na druhé straně R. Onderka, již po mnoho let neomezený vládce Brna, vystupuje tak, jako by Brno bylo jedinou oázou u nás, kde opravdu všechno klape na sto procent. Jistěže ho ani náhodu nenapadlo, že „naše děti se jednou budou muset za tuto zemi zcela jistě stydět“ mimo jiné právě kvůli nehorázné šikaně na bezbranné a naprosto nemajetné občance, která musela žít 5 let s naprosto bezvýchodnou hrozbou dle Nejvyššího soudu neoprávněné  exekuce na čtvrt milionu, kterou pokud sami neiniciovali náměstek ing. Ladislav Macek či dokonce sám primátor Onderka, tak vše minimálně tolerovali či bezvýhradně schvalovali. Jednou to bude podobně neuvěřitelná kauza, jako se dnes mnohým mladším zdají různé formy šikany třeba z 50. let. Když se nevěřícně ptají – a to jste si fakt nechali všechno líbit?

Ano, nechali jsme se v 50. letech i později všechno líbit, podobně jako nám teď nevadí ani již půl dekády trvající šikana paní Trenčanské. Nakonec co, člověk si zvykne na všechno, tím spíš, když se jej to netýká osobně. Málokomu pak dochází, že příště může být na řadě už on. Pro úplnost, shrnutí tohoto tématu je ZDE

Celá ta pohodová stránka o Romanu Onderkovi totiž víc než připomíná zlaté časy socialistické pohody, na které vzpomíná stále více nostalgiků. Tehdy bylo nepsaným pravidlem, že když se např. potřeboval zviditelnit umělec, který se umístil ve Zlatém Slavíkovi na nižších příčkách, a který moc nepřesvědčil ani na pravidelných festivalech poltické písně, tak vzal láhev dobrého moku redaktorovi nějaké společenské tiskoviny, a hle, najednou byl propagační článek významného socialistického zpěváka na světě. Následně se pak logicky prodalo mnoho desek navíc, a třeba přišlo i pozvání do televizní hitšarády Karla Šípa, či dokonce přímo do Televarieté. Spokojeni tak byli všichni. Je tedy docela možné, že podobně si nyní zajistil stejný propagační článek i primátor Onderka. Možná ani nemusel dávat Veronice Horákové žádnou láhev, třeba na to úplně stačil jeho šarm, či dnes se vlastně už říká charisma. Vyjde to ovšem nastejno.

To je ovšem ještě pořád ta lepší varianta. Horší by bylo ale to, kdyby tento článek vyšel po dohodě Romana Onderky přímo s šéfredaktorem 5 plus 2 pro Jihomoravský kraj Jiřím Nygrýnem, či dokonce přímo s Andrejem Babišem. Třeba v tom smyslu, že „Vy podpoříte naši brněnskou distribuci, my pak výměnou budeme o vás psát vždy jen pěkně.“ Tak či onak je to důkaz zřejmě největší slabiny hnutí ANO Andreje Babiše. Sám Babiš může mít ty nejvznešenější úmysly, může mít skvělé nejbližší spolupracovníky. Co je to ovšem platné, když socialistický či totalitní retro styl, spočívající v tom, že v politice jde především o získávání soukromých výhod,  je v nás natolik zakořeněn, že to uhlídat u všech prostě nejde, někdy dokonce ani u nás samotných. Aktuálně sice dnes iDNES stran Andreje  Babiše uvádí „Svérázně odpovídá i na dotaz, zda bude strana měnit program i po volbách: "Budeme ho vylepšovat." Což je sice hezké, ale ani to zřejmě nezabrání zneužívání politické moci také v hnutí ANO, když jak vidno, tak třeba v takové ČSSD se jedná o naprosto běžnou věc.

Ale nyní k tomu, proč je svým způsobem obdivuhodné, že má pan primátor Onderka tak klidné spaní, že když má možnost promluvit prakticky ke všem Brňákům a dalším Moravákům, tak se omezí téměř výhradně na svůj vztah k estetice a funkčnosti, a ještě tak na svého mopse Chrise a retrívra Amálku.

V květnu byla na tomto blogu popsána další fáze ostudného případu parkování odtaženého vraku auta, za což žádal Onderkův Magistrát včetně úroků částku, blížící se čtvrt milionu korun.

Před 5 lety dali první informaci o tomto absurdním případu ctění admini do výběru blogů iDNES, na což zareagovala i tištěná MF DNES tak, že o dva dny tomu věnovala celou stránku. Následně se případu věnovala i ČT a Prima. Jenže jak čas běžel, tak zájem opadal, a když loni v prosinci rozhodl Nejvyšší soud o tom, že jak samotná žaloba Magistrátu města Brna, tak i následná rozhodnutí Městského a Krajského soudu v Brně byly, mírně řečeno, v rozporu s dobrými mravy, už to skoro nikoho nezajímalo. Protože nejsem advokát, tak odvolání k Nejvyššímu soudu musel podat přidělený advokát, který pak navrhl letos v květnu Magistrátu města Brna smír, spočívající v návrhu, že paní  Trenčanská uhradí 11 tis. Kč, což je její měsíční příjem z důchodu a malého přivýdělku. To vše s ohledem na to, že po více než 10 letech trapného vymáhání je stejně už značná část požadavků promlčena. Navíc s tím, že paní Trenčanská nebude žádat žádné odškodnění za nezměrnou šikanu, kterou jí způsobila horlivost městských policistů, spočívající v odtahování aut za každou cenu za účelem zisku prémií či dokonce provizí. Že to bylo naprosto běžné nakonec dokládají i známé aféry ředitelů městské policie, týkající se i inkriminovaného období, kdy k tomuto odtahu došlo.

Při opakovaném soudním jednání, nařízeném Městskému soudu Nejvyšším soudem, ovšem právnička Magistrátu zmínila, že o tom sama nemůže rozhodnout, takže jednání bylo odloženo s tím, že bude pokračovat po zasedání Zastupitelstva města Brna dne 18.6.2013, které musí jedině o návrhu smíru rozhodnout.  Mezitím jsem opět převzal zastupování paní Trenčanské sám, jednak proto, že případ mám už opravdu dokonale nastudován, a navíc ušetřím nám všem značné sumy, když jen krátké zastupování přiděleným advokátem přišlo daňové poplatníky na celých 24 tisíc korun.

K velkému překvapení se následně objevil tento dopis od vedoucí oddělení exekucí Magistrátu města Brna. 

To bylo jistě velkým překvapením, zvláště když se potom na internetu objevily výsledky, dokládající naprosto jednomyslný výsledek hlasování, když pro byl i jeden můj kamarád se kterým jsem vyrůstal celé dětství i dospívání v blízkosti vily Tugendhat. Který byl vždy naprosto férovým klukem. To mě přesvědčilo znovu se nad vším zamyslet, prostě jsem nějak nevěřil, že by i on ztratil úplně smysl pro spravedlnost, zvláště když při našich občasných náhodných setkáních v jednom marketu působil stejně sympaticky, jako kdykoliv předtím.

Pak se v zápise objevilo, že Uzavření soudního smíru proběhlo pod bodem 17, a k hlasování bylo přistoupeno bez rozpravy. A výsledek hlasování je v tabulce pod názvem „Návrh na uzavření soudního smíru s paní Sylvií Trenčanskou“ , když v kolonce s názvem „Přijato“ je výsledek Ano: 43

Viz další příloha.

To mě tedy velmi zaujalo, neb dle tohoto byl Návrh na uzavření smíru přijat 43 zastupiteli, kteří  hlasovali „Ano“. Dokonce včetně pana primátora Onderky. Je ovšem možné, že před hlasováním nějaký odpovědný činitel prohlásil, že Návrh na uzavření smíru „se odmítá“ a vyzval přítomné, ať s tím odmítnutím vysloví buď souhlas, či nesouhlas.

V každém případě jsem tento nejasný výsledek zmínil u včerejšího soudního jednání s tím, jestli nedošlo k nějakému omylu. Načež jsem byl paní soudkyní upozorněn, že ona žádný návrh na stažení žaloby nedostala, a musí jednat podle toho. Když dodala, že takové věci jsem si měl vyjasnit přímo s magistrátem. Na to jsem odpověděl jediné možné a to, že před pěti lety náměstek pan inženýr Macek mě i s paní Trenčanskou ze své repre kanceláře vypoklonkoval s tím, že ho to nezajímá, a o ničem neví, a MF DNES nečte. Prostě nám dal důrazně najevo, kdo je v Brně pánem, tedy až po panu primátorovi, pochopitelně. Naštěstí se mi podařilo aspoň prosadit to, aby tato nejasná formulace o schválení či spíš zamítnutí Návrhu na smír byla uvedena v zápise z jednání, což napřed paní soudkyně z neznámých důvodů odmítala.

Zítra tedy bude vynesen již několikátý rozsudek v této kauze za uplynulých pět let. V každém případě to bude jistě zajímavé rozhodnutí, aspoň tedy pro lidi mimo Magistrát města Brna. Pro něj je taková nebetyčná ostuda možná i všech brněnských politiků zatím pořád jen prkotinou, se kterou je zbytečné mařit před hlasováním čas nějakou rozpravou. Ale abychom zase tolik panu primátoru Onderkovi nekřivdili. Svým způsobem za to ani nemůže. Vyrostl a dospěl za totality, kdy byl městský tajemník KSČ v Brně neomezeným pánem, když se mu všichni klaněli, protože mohl každému pomoci nebo ublížit. A podobně je dnes pan primátor Onderka důležitou osobou třebas jako člen představenstva Komety, či člověk rozhodující o dotacích pro divadla atd. Není tedy divu, že si ho každý předchází, což pochopitelně po čase nutně musí přinést vědomí o vlastní výlučnosti a neomylnosti. Uvidíme, jestli se nějak vysvětlí to zatím zapeklité hlasování. Třeba není neomylný pouze pan primátor, ale možná máme v Brně neomylné celé zastupitelstvo.