Babiš je za práskače a skuteční estébáci se jen smějí

Po Milanu Kunderovi a Jaromíru Nohavicovi se stal Andrej Babiš protagonistou třetí estébácké superaféry v historii České republiky. Tak jako u Kundery či Nohavici, tak i před Babišem si teď potřebuje spousta lidí veřejně odplivnout. Bez ohledu na to, že i největší oponent rudé totality musí smeknout před tím, jak se komunisticko – estébáckým špičkám nyní podařilo udělat z totalitního Československa v podstatě ráj na zemi. To, že se národu 41 let jen lhalo, a případně se v rámci klidu či bezpečnosti občas někdo popravil či zastřelil při demonstraci, nebo aspoň na pár let uvěznil, to už je zapomenuto. Dnes již oba režimy vychází u lidí fifty fifty, případně je na tom o něco líp režim předlistopadový, když se jeho pokračující propagandě podařilo geniálně rozšířit již proslulý bonmot „Raději stát ve frontě na banány než na pracáku.“

Tento úspěch bývalých estébákomunistů se ovšem nedostavil náhodou, ale je výsledkem jejich důsledné a systematické práce. Do ní také patří pravidelné bagatelizování všech zločinů totality, a k tomu posloužila taky známá  jména, zmíněná v titulku. Z Milana Kundery se pomocí jakéhosi podivného listu z archivu udělal záměrně estébák 1. kategorie jen proto, aby si lidé oprávněně povzdechli, že je to blbost a ať už s tím dají pokoj. Podobně jako Jaromír Nohavica, který se zřejmě v roce 1989 chtěl konečně podívat na Západ, a tak podepsal nějakému estébáckému cypovi, že ho tedy pak bude informovat. Dodnes mu to sice spousta diskutujících pod jakýmkoliv článkem o něm vyčítá, ale většina lidí si oprávněně řekla. Ať už s tím dají pokoj.

Stejně tak se podařilo komunisticko estébáckým ideologům udělat zlotřilce z úplně všech členů KSČ, byť každý z nás zná osobně bezpočet slušných straníků, kteří do partaje vstoupili třeba jen proto, aby o našem zdraví nerozhodovali různí Cvachové, ale opravdu erudovaní lékaři. Kteří by prostě jako nestraníci post primáře nemohli zastávat ani náhodou. Ale kdepak nějaké rozlišování, to by se nehodilo, protože pak by se pozornost mohla soustředit jen na opravdové rudé zločince.

To vše s jasným záměrem, aby si pak mlčící většina řekla, že to nakonec tak špatné za totality stejně nebylo. Tím pádem se s těmi slušnými komunisty svezli i rudá kápa typu Lubomíra Štrougala, který byl třeba v letech 1961-65 jako ministr vnitra šéfem všech estébáku. Nejen to, tehdy si jistě ofotil všechny možné dokumenty, takže na každého něco věděl, což mu pak umožnilo přežít v plné síle a funkcích až do roku 1989. Vlastně až do dnešních dnů, kdy je právě propírán třeba Andrej Babiš, ale na nyní úspěšného spisovatele Štrougala si dodnes nikdo ani netroufne. Přestože byl šéfem nejobávanější komunistické zločinné organizace StB 4 roky, nikoho to nikdy nezajímalo, nikdo jej nikdy nevyslechl. Zřejmě si tedy JUDr. Štrougal udělal opravdu údernou databázi.

Úsměvný je třeba ekonomický analytik Karel Kříž, který perlil v hojně anoncovaném Reflexu č. 39 s tím, že prý „Jak může být člověk /Babiš/ který vyroste na Západě, přijede pak sem a vstoupí do KSČ, demokrat?“ Pak dodává, že „mu muselo být z listopadového převratu špatně. Před tím vždy něco znamenal, studoval jako syn diplomata ve Švýcarsku, pak se jako pracovník PZO stýkal s nejbohatšími rodinami v Maroku, a po revoluci se vrátil zmatený do Československa a nebyl nic. Onuce, Teď chce předchozí léta dohnat.“

Je zajímavé, že podobně si pan Kříž nevzal do parády třeba našeho notorického ambasadora Michaela Žantovského. Protože jeho otec byl mj. v 70. letech  velvyslancem ČSSR u OSN, tak zařídil synkovi studium na McGillově univerzitě v Montrealu. Takže podle pana Kříže se i Michael Žantovský cítil v listopadu 1989 jako onuce?  To jsme to ale pak tedy pěkně dopadli, když taková onuce jako Michael Žantovský byla velvyslancem v USA, v Izraeli a nyní ve Spojeném království. Ke cti Reflexu je ale třeba poznamenat, že neargumentoval s vágními obviněními o údajné spolupráci Babiše s StB.

To však více než bohatě nahrazují jiná média, včetně diskutérů na všech možných diskusí. Většina toho ovšem o Státní bezpečnosti moc neví, ještě si tak vybaví jak hrál Pavel Landovský s estébáky na honěnou při distribuci letáků charty, či jak své estébáky snad Václav Havel dokonce zval v mrazech na čaj, protože mu jich bylo líto. Protože ani Ústav pro studium totalitních režimů přes svůj rozpočet 140 mil. ročně činnost StB zejména za normalizace moc nestuduje, a veřejnost o svém bádání  taky nijak extra neinformuje, pokusme se některé konkrétní praktiky StB přiblížit tady na blogu.

Jako příklad dobře poslouží poměrně důkladně zmapovaná činnost StB a jejích spolupracovníků a agentů v brněnském hotelu Continental. Tam totiž kromě běžné práce Státní bezpečnosti, kdy se estébáci snažili přimět ke spolupráci co nejvíce lidí, aby tak mohli vykazovat činnost a brát prémie, došlo k úplnému obrácení rolí. V tom smyslu, že spolupracovníci StB z řad vedení hotelu Continental nebyli ani tak řízeni svými ŘO, tedy řídícími orgány, kterými byli důstojníci StB, ale naopak, tzv. spolupracovníci StB přímo úkolovali právě své profi řídící orgány. Což byla a možná stále je naprosto ojedinělé zneužití StB pro soukromé účely. Něco podobného se pak částečně podařilo zřejmě až Janě Nagyové o víc než čtvrt století později.

Bylo to pochopitelně umožněno především finanční sílou vedení hotelu, když vedle důvěrných vztahů s důstojníky StB, mnohdy přetrvávajících více než deset let, byla možnost jejich výkony i patřičně ohodnotit penězi. Třeba jak soudruh ředitel, tak i jeho soudruh náměstek v Continentalu  jako dřívější vedoucí restaurace a kuchyně dobře ovládali celý systém černých příjmů. Takže když v hotelu bylo třeba pět sovětských skupin po 40 turistech, tak stačilo jednoho zkrátit denně na stravě o pouhou desetikorunu, a už to byl zajímavý příjem, vedle mnoha dalších z jiných stravovacích středisek. Těžko říct jak si to soudruzi srovnávali se svou komunistickou ideologií, ale zřejmě bez žádných vážných problémů. Třeba si to už vykládali jako jistý druh uvádění perestrojky do praxe, což byla novinka 80. let.

Takže se teď podívejme blíže na totalitní činnost nyní proslulých brněnských hoteliérů z Continentalu, už dávno čistých jak lilie, právě kvůli srovnání s Andrejem Babišem, který je na rozdíl od nich zase pro údajnou spolupráci s StB právě teď neustále napadán.

Toto je založení spisu důvěrníka StB na posledního totalitního ředitele hotelu, soudruha MVDr. Jaromíra Sedláčka. Je třeba poznamenat, že tam zmíněná dvacetiletá praxe v hotelnictví zahrnuje i činnost soudruha Sedláčka, kterou v té době vykonával pro StB jako agent Florian, tento spis se ale záhadně ztratil, když ani není záznam o jeho skartaci. 

 Aby získal soudruh Sedláček vysokoškolské vzdělání, absolvoval dálkové studium na tehdejší Vysoké škole veterinární v Brně, kde také získal titul doktora všeobecné veterinární medicíny. Uznání z absolutoria tak náročné vysoké školy trochu kazí to, že soudruh doktor Sedláček se pak stal spojkou mezi Státní bezpečností a VŠ veterinární, když tak vybraným spolupracovníkům StB umožňoval úspěšné složení zkoušek po dohodě mezi StB a některými profesory. Je tedy pravděpodobné, že i sám absolvoval studium tak, že profesoři pochopili, že v zájmu spcialistické republiky je především to, aby soudruh Sedláček získal vysokoškoleské vzdělání, a ne snad aby se bifloval anatomii zvířat či jiné, pro uplatnění agenta StB naprosto nepraktické předměty.   Když se tohle porovná s Andrejem Babišem, myslím, že i to co ho napadají kvůli domnělé spolupráci s StB,  tak si ani náhodou nemyslí, že by StB potřeboval k tomu, aby získal VŠ vzdělání. 

 Dalším vedoucím pracovníkem hotelu Continental, který by bez pomoci StB neudělal tak velkou kariéru, je soudruh Jaroslav Vacek. Byť již předtím jako komunista dosahoval úspěchů a jezdil vařit po světě, když třeba aniž by uměl anglicky, tak byl služebně přes rok v Japonsku. 

Ta neznalost angličtiny jednoho z tehdejších nejprominentnějších kuchařů totalitního Československa je až roztomile dokumentována v následující zprávě -, kde je potvrzeno, že s výjimkou vedoucího akce pana Pytáka nikdo anglicky neovládal. Opět se nabízí srovnání s panem Babišem, o kterém by snad nikdo nechtěl tvrdit, že se v místech svého působení v zahraničí nedomluvil, a dostal se tam jen jako komunista a estébák.

Trošku lámané němčiny ovšem soudruh Vacek ovládal, a tak i když bylo zřejmé, že když  počátkem roku 1988 vyrazil pracovně na rok do SRN, byla za tím opět podpora StB a KSČ, tak to už přeci jen nebylo tak křiklavé. Důležitější bylo ovšem to, že se mezitím pro pana Vacka začala připravovat funkce náměstka ředitele Continentalu, aby měl po svém návratu za rok místo, odpovídající významu, jaký pro StB měl. Protože pan Vacek nějak zapomněl na vysokoškolské vzdělání, které v době perestrojky začali vyžadovat i soudruzi po svých nomenklaturních kádrech /což dokládá i předchozí záznam, jak StB umožňovala vystudování Veteriny/, tak se museli o místo náměstka pro pana Vacka postarat ty největší špičky brněnské StB, zejména pak major Puchýř.

 Níže je potom absolutní majstrštyk majora Puchýře, vytvořený spolu s vedením Continentalu, tedy agenty StB a to ředitelem MVDr. Sedláčkem, a tehdejší vedoucí recepce a nyní chotí pana doktora Sedláčka, paní Pavlou, v kruzích StB ovšem známou jako agentka Pavlína. Tím jsem se částečně postaral o snad jednu z nejkurióznějších akcí v dějinách StB. Jako recepční jsem totiž dokončil studium na VŠE v Praze, a v době kdy koncem 80. let i soudruzi začali klást důraz na vzdělání, tak bylo prostě nutno odklidit i mě a vyčistit prostor pro soudruha Vacka.  Ale níže přiložený Návrh opravdu stojí za pozornost, když je tam mj. uvedeno: bylo zjištěno, že Šesták udržuje nehlášené styky s vízovými cizinci na svém pracovišti - recepce CONTI za účelem nedovolené směny valut. Činnost Šestáka byla projednána s vedením hotelu a bylo rozhodnuto, že Šesták bude vzhledem k dosaženému vzdělání přeřazen na jiné pracoviště /podnikové ředitelství/ a tím mu bude znemožněn přímý styk s vízovými cizinci a nedovolené směny valut. Konkrétní valutová tr. činnost jmenovanému  nebyla prokázána.

Jedná se o naprosto neuvěřitelnou konstrukci, která dokazuje, že StB si opravdu mohla dělat co ji napadlo. Ve zmíněném návrhu svazku SPO je mj.  že „jsem na  recepci  udržoval styky s vízovými cizinci za účelem nedovolené směny valut".  Toto ničím nepodložené tvrzení je pak korunováno konstatováním, že "Konkrétní valutová trestná činnost jmenovanému nebyla prokázána." Byla to naprosto absurdní situaci, když jsem  byl  trestán za něco co se neprokázalo. Ale jen to dokládá, že StB byla absolutním pánem situace, a mohla si dovolit všechno.  Ovšem opět srovnání s Andrejem Babišem - opravdu si někdo myslí, že i on získával za totality umístěnky takovým způsobem?

 Počátkem roku 1989 se soudruh Vacek vrátil ze SRN, a měl již vše nachystané:

 Malá příklad toho,  jak manželka ředitele Continentalu agentka Pavlína a tehdejší vedoucí recpce dávala Státní bezpečnosti příkazy, komu mají zakázat působení v některých činnostech.

V té době byla paní Pavla tedy Pavlína již ostřílenou agentkou StB, s více než desetiletou praxí, a také proto si už mohla dovolit žádat po svých řídících orgánech StB prakticky všechno, zvláště když byla také velmi atraktivní ženou. 

 Následující dokument je kouzelný v tom smyslu, že v  části zprávy důstojníka StB Petra Baránka z Plánu zaměření paní Treuové – Sedláčkové pro rok 1988,  tak tam major Puchýř  rukou dopsal: ještě ke stykům Šestáka…  - Šesták ukončil prac. poměr v hotelu Continental, jako prac. podnikového ředitelství po ukončení VŠ nemá možnost styku s VC /vízoví cizinci/. - takže tu komedii dohráli až dokonce, byŤ sami potvrdili, že mi žádné vexlování nebylo prokázáno - a tady je třeba podotknout, že kdybych opravdu vexloval, tak bych soudruhům neunikl ani náhodou.

potvrdili

poslední dokumenty jsou zajímavé tím, že dokládají jak vedoucí recepce paní Treuová - Sedláčková  nahlásila StB, že si u mě  objednal ubytování předseda Jazzové sekce Karel Srp. Podle negativních zpráv o Jazzové sekci v denním tisku zřejmě usoudila, že když oznámí Státní bezpečnosti informace o mém bližším kontaktu na něj, mohlo by to připravit půdu pro mé vyhození z recepce. Pochopitelně, že každý recepční měl stovky ne-li tisíce známých, kteří si u něj objednávali ubytování, a z toho pohledu Státní bezpečnost vůbec nezajímalo, která osoba ubytování zajišťovala či zapisovala. Iniciativa paní Treuové - Sedláčkové se ovšem u StB setkala s příznivou odezvou, prostě hodilo se jim to. A opět poznámka k panu Babišovi  - myslí si snad někdo, že podobně udával on své kolegy? Přiznám se, že pokud by se taková oběť pana Babiše objevila, hned bych šel proti němu demonstrovat.

 Ještě úsměvná poznámka na závěr, na konci dokumentu nad námi je dopsáno rukou " vydání:  15 kčs pohoštění" Takže tato důležitá schůzka tehdy ještě kapitána Puchýře a agentky Pavlíny přišla socialistické daňové poplatníky celkem levně, pokud ovšem nebereme v úvahu plat důstojníka StB.

Pochopitelně, že takových materiálů StB stran hotelu Continental jsou spousty. ale pro orientaci snad i tohle postačí. Jistě víc než naznačují, čím se  provinili skuteční spolupracovníci StB. I z toho pohledu bych být panem Babišem vůbec neusiloval o nějaký výmaz záznamů StB s jeho jménem. Že si ho tam někdo dopsal třeba proto, aby vykázal činnost, to patří ke koloritu doby. Docházelo k tomu i v hotelu Continental. Více  Tady