Brněnský primátor Onderka je aparátčikem totalitního střihu

Dlouholetý primátor statutárního města Brna, pan Bc. Roman Onderka MBA, předvádí v Brně již minimálně pátým rokem doslova v přímém přenosu tu nejhorší totalitu 50. let. Úplně do všech důsledků, tedy včetně toho, že si na toto hrůzné počínání nedovolí poukázat žádný z brněnských zastupitelů, nebo jiných osobností třeba kultury či sportu. Korunu tomu pak nasadila dnešní tištěná každodenní příloha pro metropoli brno DNES, když věnovala značný prostor zítřejší akci Hyde Park Zelňák, jejíž tématem bude „celkový pohled na vývoj města za období úřadování Romana Onderky v jeho čele.“

MF DNES oslovila několik osobností s tím, jak primátora vnímají. Majitel Komety Zábranský s ním má jen dobré zkušenosti, zvláště když mu je Kometa vděčná za rekonstrukci haly. Podobně se líbí fotbalistovi Švancarovi, že to pod vedením Onderky funguje, když se postavil třeba královopolský tunel či AZ Tower a vyčistila se přehrada, do politiky ovšem Petr Švancara nevidí, jak ještě poznamenal. Spokojen je i rektor VUT Karel Rais, který primátora hodnotí jako úředníka, nikoliv jako politickou osobnost. Město Brno, reprezentované Onderkou, se totiž snaží VUT vždy vyhovět, a primátor je navíc předsedou správní rady VUT.

Dagmar Lastovecká má sice řadu odlišných názorů, neb Onderka se rekrutuje z jiné části politického spektra, ale obecně ho hodnotí spíše pozitivně. Bývalý šéf Domu umění Koryčánek poznamenal, že Onderkův začátek byl dobrý, nyní mu chybí sebereflexe. Eliška Wagnerová chválí sochy, chybou byly ale podle ní škrty v kultuře. Jiří Zlatuška by mu pak hlavně neodpustil velkou koalici na radnici, z čehož můžou pramenit místní korupční tendence. A podle Radima Jančury je Onderka lepší správce než Hašek, takže jej hodnotí pozitivně, když v Brně se žije lidem dobře. Ovšem pan Jančura už nedokáže posoudit, jestli je to díky práci Romana Onderky, nebo spíše předcházejících primátorů.

Prostě jen s mírně upravenými kulisami situace jako vystřižená ze zasedání Městského výboru KSČ v Brně, pořádané uprostřed padesátých let. Nakonec proč ne trochu divadelnictví, že ano, když se zmiňovaný Hyde Park Zelňák bude pořádat v kulisách divadla Husa na provázku. Co na tom, že to bylo za normalizace spíše antiestablishmentové divadlo. Jistěže jsou dnes oproti minulým dobám drobné rozdíly. Dříve si drobné výtky soudruzi vyříkali jen mezi sebou, a veřejnost si přečetla fráze ze zasedání ve stranickém tisku až po jeho skončení.

Ale jedna zásadní věc zůstává. Vždy se jednalo o soudruhy, zastupitele či osobnosti, kteří dobře věděli, že kam vítr tam plášť.  Pochopitelně, že ani v 50. letech se žádný aparátčik nestal aparátčíkem proto, že by nějak věřil v myšlenky komunismu. Stal se jím pouze z toho důvodu, že se tak dostal k možnosti mít lepší příjem,  a taky nemusel pracovat rukama, stačilo mu pouze deklamovat to, co hlásali aparátčíci nahoře. Tehdejší odpůrci režimu, kteří požadovali dodržování lidských práv, nevadili rudému aparátčíkovi kvůli tomu, že snad chtěli restaurovat socialismus či dokonce zavádět kapitalismus. Vadili mu hlavně proto, že mu takovým počínáním ohrožovali kariéru, čili sahali mu na jeho peníze. Proto takové občany tehdejší aparátčíci zavírali do vězení, vyhazovali je z práce, prostě sahali na peníze jim.

V tomto ohledu se alespoň v Brně dodnes nic nezměnilo. Střihem se dostáváme do dneška, kdy si jedna občanka, byť nechtěně, dovolila sáhnout na peníze dnešních aparátčiků, řídících město Brno. Jedná se o mediálně známý případ odtažení vraku auta paní Trenčanské, za což po sedmi letech začal Magistrát města Brna, včetně pana primátora Onderky osobně, požadovat částku přesahující čtvrt milionu korun. Tím, že se paní Trenčanská vzepřela, dovolila si ovšem hodně. Je úplně vedlejší, jestli tím ohrozila jen prémie některých zaměstnanců magistrátu, či jestli se jednalo o vyplácení nějakých černých provizí v součinnosti s odtahovou službou a parkovištěm, majícím smlouvu s magistrátem, doufejme, že aspoň na základě průhledného výběrového řízení.

Scénář totiž pokračoval úplně stejně, jako v 50. letech. Když tehdy rudí aparátčici poslali někoho, kdo je ohrožoval k soudu, rozsudek byl znám již před započetím soudního jednání, podobně jako dnes. Takže i tady Městský soud v Brně, a po odvolání i Krajský soud tamtéž potvrdily, že paní Trenčanská musí víc než čtvrt milionu korun uhradit. Teprve až po 4 letech rozhodl Nejvyšší soud České republiky o tom, že oba předchozí soudy si nepočínaly správně, a vrátil celý případ k novému projednání.

Dovede si ale vůbec někdo z brněnských představitelů představit, co je to za situaci, žít 4 roky s vědomím, že po někom chce demokratická instituce neoprávněně čtvrt milionu? Nejhorší na celé věci je ale to, že rozsudek Nejvyššího soudu má asi takovou váhu, jako když v 50. letech  protestovali světové osobnosti proti nespravedlivým procesům v totalitním Československu. Tedy prakticky žádnou. Nebo si snad někdo myslí, že když panu primátorovi Onderkovi leží tento rozsudek již více než měsíc na stole, že se paní Trenčanské omluvil za mnohaletý psychický teror, který jí sám způsobil? Ani náhodou, copak už svět někdy viděl, že by se  aparátčik  musel někomu omlouvat? V tomto jsou si opravdu zřejmě všechny režimy zajedno.

Občas se objeví postesknutí, že dnešní mladí už vůbec nemají představu, jaké to tady bylo za totality. Jediná výhoda tohoto smutného případu je tak v tom, že si podle něj nyní všichni můžou učinit dokonalou představu o tom, co to byl totalita. Žel nejen o tom, jaká byla, ale i jaká často je. Ale asi by nebylo správné, pana Onderku za to nějak odsuzovat. Vyrostl za normalizace, kdy platilo, že papaláš má vždy pravdu, a může si taky všechno dovolit. To se mu prostě dostalo pod kůži, a kde se tak měl asi naučit, že v demokracii to tak nikdy být nesmí? Zvláště když se nikdy nenašel nikdo, ať mezi zastupiteli města Brna, nebo dalšími osobnostmi, který by ho na to upozornil.  Opravdu vůbec nikdo nezná výrok Johna Kennedyho Ich bin ein Berliner, kterým se tak zastal Berlíňanů, žijících v rozděleném městě? Když to, že byl John Kennedy Američanem bylo jasné nadevší pochybnost?

Copak není v Brně opravdu ani jedna politická, kulturní či sportovní osobnost, která by prohlásila Jsem Brňák, Brňačka? Copak třeba Radim Jančura neví, že pokud se byť jen paní Trenčanské již pátým rokem v Brně rozhodně dobře nežije, tak že nelze absolutně poznamenat, že "v Brně se žije dobře"? Jistěže to všichni vědí, ale známe to, co kdyby bylo někdy něco od primátora Onderky třeba. A tak jsme tam kde jsme byli, třeba právě v těch 50. letech. 

Případ je popsán např. ZDE Je třeba ovšem upozornit na to, že se jedná o velmi obtížné čtení, když problematiku vůbec nepochopili nejen primátor Onderka a jeho náměstek Macek, ale ani právničky magistrátu, a rovněž minimálně čtyři soudci Městského a Krajského soudu v Brně, když vydali naprosto nesprávná rozhodnutí.