Hotel Continental Brno a jeho Mata Hari

Vedoucí recepce a hlavně agentka StB Pavlína, která byla více než 20 let oporou zřejmě nejen Státní bezpečnosti v brněnském hotelu Continental, zatím ještě nedosáhla světové proslulosti,  které se těší Mata Hari.  Což se jistě záhy změní, díky až neuvěřitelným faktům, která se teď objevují ve zpřístupněných archivech StB. Zatímco její legendární předchůdkyně byla popravena poté, co vyšly najevo její zločiny,  Pavlínu  udělaly nové pořádky ještě silnější, než kdykoliv předtím.  Což bylo vedle jejích schopností dáno také tím, že pracovala pro tajnou službu komunistické strany, která své lidi nikdy nenechala padnout, pokud tedy nezradili.  

Pavlína byla výjimečná i v tom, že při práci pro StB nezapomínala ani na sebe a své blízké, a u toho prokázala až vizionářské schopnosti. Již několik let před rokem 1989 totiž řídila své, jinak "řídící" orgány StB tak,  aby hotel Continental očistily od všech, kteří by mohli nějak narušovat soudružskou spolupráci agentů StB na vedoucích pozicích hotelu. Díky tomu se Pavlíně a jejímu manželovi podařilo Continental hladce zprivatizovat největším podílem, když ani další věrní spolupracovnící StB nepřišli zkrátka. Podle všeho se jedná zatím o jediný husarský kousek řadových udavačů tohoto druhu u nás, kteří zbohatli na tom, že dokázali využít StB ve svůj vlastní prospěch. Jistě i proto může být užitečné, když této povedené skupině budeme věnovat trochu pozornosti.

Úvodem malé zátiší s částí dochovaných svazků agentky Pavlíny, pořízené v archivu Ministerstva vnitra. Objemné svazky   naznačují, že spíš než pouhý článek či dva na blogu, tak by si její kariéra zasloužila nejméně pořádný televizní seriál.  Který by jistě konečně poslal na smetiště dějin bezpohlavního majora Zemana, s většinou vymyšlenými a sterilními politickými agitkami. Navíc se tak díky Pavlíně dočkáme i my, byť se zpožděním,  podobně úderného sloganu, jako proslulé "Sex, drogy, rokenrol", což je dodnes nejvýstižnější synonymum pro vzrůšo na Západě druhé poloviny 20. století. Pavlína žila naplno pod jiným heslem, a to "Sex, StB, cestování", což se ukázalo mnohem lepší,  neboť na rozdíl od mnoha světových rockerů přežila, přičemž si rovněž užila a zbohatla.

Je těžké zvolit z takového kvanta informací, poctivě ukládaných téměř dvacet let to, co by bylo pro Pavlínu nejcharakterističtější.  Čtenářsky nejvděčnější by asi bylo to, jak se svým řídícím orgánem probírala, jestli se má vdát za občana západního Berlína, který byl jako bývalý příslušník SS, a ovšem také i spolupracovník StB, naladěn na podobnou vlnu. Navíc i on podnikal v cestovním ruchu. Nakonec kvůli obavám z toho, že by ji mohl ve svém podniku pracovně moc zatěžovat, a z toho, že Němec zůstane vždy Němcem, jak se svěřila svému řídícímu orgánovi, z tohoto vztahu vycouvala. A její srdce si pak získal sice také bývalý voják, ale už příslušník Československé lidové armády, kde působil jako proviantní poddůstojník, než se pak stal číšníkem, a později, už jako agent StB, i vedoucím restaurace a nakonec hoteliérem. Při tom se stačil ještě stát i doktorem veterinárního lékařství. Ale tuhle část bude lepší ponechat až do případného seriálu.

Ještě zajímavější je totiž to, jak Pavlína se svými kolegy dokázala Státní bezpečnost donutit, aby pískala podle not vedení hotelu Continental. Dokládá to následující dokument, který jsem objevil v archivu StB díky tomu, že jsem jeho hlavním aktérem. Když mě totiž bolševik uchránil od krize středního věku tím, že mě nechal aspoň dálkově vystudovat vysokou školu, dostala vedoucí recepce Pavlína a její nastávající, agent Florián aka Hugo /v té době, v r. 1987, již ředitel Continentalu/ strach, že bych jim mohl narušit jejich personální obsazení, zvláště když místo náměstka již chystali pro šéfkuchaře a rovněž spolupracovníka StB Vácu. Není divu, Florián a Váca byli sehraní z dob náročných každodenních bojů v hotelové restauraci, kdy třeba dbali na to, aby se nezdravě nepřejídalo někdy až dvě stě sovětských turistů /až 5 skupin denně ze SSSR nebylo žádnou výjimkou/. A když se jim tedy objem kalorií snížil u jednoho jídla třeba o 5 Kčs, nešlo přebytky jen tak vyhodit, to by bylo nehospodárné, bylo je zase třeba někomu prodat. Nejlépe zápaďákům, kteří se mohli nacpat třeba k prasknutí, to nám mohlo být jedno či z toho jsme mohli mít radost, protože tak se vlastně Západu škodilo.

Agenti Pavlína, jinak vedoucí recepce, a Florián, ředitel hotelu Continental, mě tedy jako vedení hotelu obvinili mj. z nezákonné směny valut, aby tak zdůvodnili nezbytnost  mého přeložení z recepce a hotelu Continental vůbec, na podnikové ředitelství Interhotelu Brno, podniku který byl již v likvidaci. Ten jako nadřízený orgán  pochopitelně již neprotestoval, neboť to bylo navrhnuto agenty StB Pavlínou a Floriánem, a posvěceno samotnou Státní bezpečností, byť tak kuriózním způsobem, že StB schválila můj odsun z recepce, aby mě bylo "zabráněno v nezákonné směně valut, která se ovšem nikdy neprokázala", jak dokládá následující příloha. Takže asi dva měsíce po státnicích na Vysoké škole ekonomické v Praze, obor cestovní ruch, se zkouškami ze šesti cizích jazyků a patnáctiletou praxí v hotelu, jsem byl 1.12. 1987 uklizen na místo posledního referenta na PŘ IH Brno,  jako podřízený jednoho středoškoláka. To vše v dobách probíhající perestrojky, kdy se opět pomalu začínalo dbát také na odbornost, a ne pouze na příslušnost ke KSČ.

To ale Pavlíně ještě nestačilo,  a tak se již šest týdnů po mém odchodu odhodlala dne 16.1.1988 k absolutnímu majstrštyku, když svému řídícímu orgánu StB "K osobě Šesták Jan sdělila, že si nové pracovní zařazení na podnikovém ředitelství velmi chválí, vyhovuje mu, ale sdělil, že nemá již dostatek peněz - tam si nemůže nic vyvexlovat, vyměnit, nebo žít ze zprostředkování nějakého obchodu, kšeftu." Na jedné straně je to milý důkaz toho, že Pavlína zůstala v jádru pořád tím prostým venkovským děvčetem z Němčic nad Hané, kterému vůbec nedošlo, že se tak přímo usvědčuje ze lži a z křivého obvinění. Protože i kdybych býval opravdu "vexloval",  tak bych si ani ne 6 týdnů včetně Vánoc po svém donuceném odchodu z Continentalu těžko chodil stěžovat na to, že nyní už "vexlovat" nemůžu, a ke všemu k přímé iniciátorce mého odchodu, navíc zamilované do ředitele, kterým byl další čiman, agent Florián. Kouzlo osobnosti Pavlíny u StB bylo ovšem tak silné, žeStB ani nemrkla a přidala to bezvýhradně do mých záznamů, v důsledku čehož jsem pak o rok později ztratil práci, a poslední měsíce  totality jsem tak již prožil jako nezaměstnaný.

V předchozí ukázce stojí za zmínku i poznámka k osobě náměstka Schneidera. K němu se váže i následující ukázka ze závěru  záznamu této kontrolní schůzky s TS - Pavlína ze dne 16.1.1987. Dokládá, že na žádost Pavlíny musí StB "zajistit nepřijetí Schneidera jako průvodce, neboť i věkem je nevyhovující a jedná se o neseriozní osobu".  Schneidera i mě se potřebovali Pavlína s Floriánem zbavit proto, aby se uvolnil prostor pro šéfkuchaře a důvěrníka StB Vácu, který po ročním pobytu v západním Německu nastoupil jako náměstek ředitele, agenta Floriána. Ovšem někoho by mohlo napadnout, proč když už hotel Pavlína s Floriánem vyčistili, proč se ještě rozhodli zakázat panu Schneiderovi přivydělávat si v důchodě jako průvodce. Že by ze msty? Ale kdepak, jen vůbec nemohli potřebovat, aby doprovázel skupiny právě do Continentalu. Jako zasvěcený člověk by totiž zcela jistě dohlédnul na to, aby jím doprovázené skupiny nebyly v hotelu okrádány, jak je popsáno v úvodu tohoto článku. Což by znamenalo finanční ztráty pro špičky Continentalu.  Propracovaný systém okrádání skupin  byl totiž veřejným hotelovým tajemstvím, které ovšem nikdy nikdo neodhalil, protože vše bylo vždy v režii členů KSČ a agentů StB.

Mmch. aktivitu Pavlíny v likvidaci náměstka Schneidera podpořil o dva měsíce později, v březnu 1988, i ředitel hotelu Continental, agent StB Florián aka Hugo. Zajímavá je i formulace tohoto udání: Dle pramene se o Schneiderovi hovoří na vedení o tom, že je schopen již vexlovat i tzv. na place. Pramen Florian byl totiž samotný ředitel hotelu a jako ředitel hotelu  byl tedy současně i vedením. To jen dokládá, že jeho řídící orgány StB od něj akceptovali i nejhloupější a nelogické výmysly, nakonec stejně jako od Pavlíny. Navíc je Státní bezpečnost poslouchala doslova na slovo, když chtěli někoho vyhodit z práce.

Milost pro prokurátorku Brožovou - Polednovou ukončila nedávno její symbolický trest, kterým odčinila všechny hříchy bývalého režimu. Rozverné laškování paní Brožové - Polednové s novináři při jejím odjezdu z věznice dokládá, že vše brala sportovně. Podobně jako svou nominaci do týmu prokurátorů při procesu se skupinou Milady Horákové, kdy neměla prostor pro žádnou individuální akci, protože musela dodržovat taktiku koučů Stalina, Gottwalda a dalších. Vlatně jen kvůli tomu byla za přehmaty padesátých let odsouzena jako jediná, nepočítáme-li krátkou exkurzi do věznice Miroslava Štěpána. . To agentka Pavlína měla štěstí, že do služeb totalitního režimu vstoupila už v době, kdy v něm mohla plně uplatnit i vlastní kreativitu. Těžko říct, čím si tak získala všechny řídící orgány StB. Jestli jen dívčími a později ženskými zbraněmi, nebo i něčím jiným. Třeba nám dá odpověď studium dalších materiálů StB. Pavlína vedle sexu a StB pochopitelně milovala taky cestování, když za totality poznala jak Japonsko, Čínu nebo Kubu, tak i spoustu evropských zemích, kdy v sousedním Rakousku byla skoro jako doma. A tak s úsměvem zakončíme tento článek její cestou do Rakouska, kterou jí schválila StB ještě v říjnu 1989, kdy už přežíval v Evropě totalitní režim jen u nás a v Rumunsku, ovšem Pavlína se vydala na cestu až 22. listopadu 1989. To už tedy soudruzi estébáci mohli být klidní, že poslední věta v Návrhu schválení výjezdu "-případné nabídky k emigraci odmítne" opravdu dojde naplnění, a Pavlína vskutku neemigruje. Taky že ne, v pořádku se vrátila.

K tématu se vztahuje i článek "Jak si hotel Continental ochočil brněnské estébáky"  ZDE

Další článek "Konečně můžeme agenty a spolupracovníky StB také pochválit" dokládá, že mnozí spolupracovníci StB včetně Pavlíny taky významně přispěli ke zdaru sametové revoluce - otevřít prosím kliknutím ZDE