Může být hezká dívka současně sprostá a neinteligentní?

Kolega Vláďa Kroupa, jak je jeho dobrým zvykem, opět zasáhl dnes odpoledne střed svým tématem o "sprostých holkách", které vyvolalo přes úmorné vedro bouřlivou diskusi, na které jsem sám rovněž s radostí participoval. Některé reakce mi ale přišly natolik zásadní, že si podle mě zaslouží větší prostor  a tak jsem si dovolil  přispět rovněž troškou do mlýna tímto článkem.

Pro úplnost, článek V. Kroupy je ZDE.  Jinak mě zaujala např. tato reakce : "Naprosty souhlas!

...dnesni holky jsou ubohy. Neni problem najit hezkou holku, ale najit inteligentni a slusnou, to je prakticky nemozne.", kterou napsal  Danny_Kay.

Na to  reagoval Mablung: " Tak jako najit slusneho a inteligentniho chlapa :-). Hezkou holku neni problem najit, ale ona Vas nebude chtit. Natoz pokud bude slusna a inteligentni :-). Neni problem najit inteligentni a slusnou holku, ale ta zase nebude splnovat esteticke naroky." když podle mě správně poukázal na to, že si Danny zřejmě o sobě dost myslí, už ale nesouhlasím s tím, že "inteligentní a slušná holka nebude splňovat estetické nároky". A korunka přišla od fichifi: "Copak sprostý slova,

ale holčičí gangy, to je síla. Holky jako obrázky ve věku 15 - 19, se mezi sebou rvou jako koně.!

Na to jsem už musel zareagovat takhle: "Nechápu, jak někdo může považovat za krásnou holku tu, která není slušná a inteligentní" - podle mě to totiž vždy spolu těsně souvisí."  Prostě pořád se držím jednoho starého country hitu  "The story of your life is in your face". A nedovedu se představit, že pokud by se jednalo o trvalou sprostotu ve vyjadřování lepé děvy, že by ji to nekoukalo z očí. Ale než nějaké další vysvětlování, dovolím si předložit ukázku z knihy Beetles, kde je tohle téma rozvedeno blíže. Navíc se jedná o ukázku přímo prázdninovou, takže snad i ladící s dnešním časem i počasím.

Ukázka se odehrává někdy v létě roku  1963, kdy jednou z mála možností jak být v kontaktu s originální britskou psanou angličtinou u nás byla četba komunistických novin Daily Worker, které se u nás normálně prodávaly. Pokud jim tedy někdy nebylo "odňato právo rozšiřování", když se přes podporu Moskvy občas v něčem odchýlily.

Daily Worker byl plný politiky, o hudbě jsem nenašel nic. Na poslední

straně byla fotka mladé herečky a článek. Byla pěkná, možná hezčí než Bardotka,

ale jméno jsem neznal. Mezititulek zněl slibně:

Young American actress talking about boys and men.

Tučně byla v odstavci vytištěna věta:

The reason why an all American boy prefers body to brains is because

he usually sees better than he thinks.

Zkusil jsem překlad – bezvýsledně. Byl jsem z toho jelen. Slovíčka jsem

znal, věta ale nedávala žádný smysl. Mátlo mě, že jsou tam všichni američtí,

ale přitom boy v čísle jednotném, stejně jako prefers, preferuje a ne

preferují. Proč preferují tělo před mozky – protože obvykle vidí lépe, než

myslí – chytrý jsem z toho nebyl. Ještěže mám zítra anglinu, učitelka mi to

vysvětlí. Aspoň uvidí, že si noviny kupuju a mám snahu.

Dívčí ňadra

Po ránu dovezli auto záchodových mís, tak jsem zavtipkoval, že nám

ve skladu bude chybět jen sprcha, a poslal Alenu vypisovat karty. Přece

ji nenechám skládat krabice – po včerejší puse. I když jsem byl zvědavý

na včerejší přehradu, ovládl jsem se a doufal, že s tím přijde sama.

Čekání se vyplatilo. Těšil jsem se na zádový kontakt, Alena však odmítla.

Včera si spálila záda a nemůže se jich ani dotknout. Začal jsem vyzvídat,

jak je to vážné.

„Dost, podívej!“ vyhrnula si tričko ke krku a otočila se. Polkl jsem naprázdno.

Víc než zarudlá kůže mě přitahovaly prsa, napínající těsné košíčky.

Také světlý pruh, vykukující z montérek, který ohraničoval místo, kde

včera končily plavky. A bílá ramínka a zapínání podprsenky. Neunikla mně

odlišnost podprsenek od horního dílu plavek. Plavky může vidět každý,

ale podprsenku ne. Jak si ji asi obléká Alena, připomněl jsem si elegantní

způsob dívky na vesláku.

„Neřeže tě to tady, na tom spáleném? Máš to celé otlačené,“ jemně jsem

se dotkl ramínka.

Alena si jej zkusila posunout, ale jen sykla bolestí.

„Já bych to na sobě nesnesl a na spálených zádech už vůbec,“ konstatoval

jsem upřímně.

„Máš pravdu, otoč se, prosím tě,“ řekla.

Mít tak oči i vzadu! Moci všechno vidět a přitom zůstat gentlemanem.

Ten, když omylem v koupelně překvapí nahou ženu, řekne promiňte,

pane. Když nic jiného, tak vzbudí zdání, že nic neviděl. Dáma tak má jistotu,

že o ní nebude roztrušovat hloupé poznámky. Ale copak chlapa vybraných

mravů nezajímají dívčí ňadra? Jistěže, každého zajímají. Skutečnost,

že jsem opět blízko holky s odhalenými ňadry, mně brala dech.

„Už jsem,“ řekla po chvíli, tak jsem se obrátil a spatřil Alenčino odhalené

ňadro v posledním zlomku vteřiny, než bylo ukryto tričkem. Klidně

se svlékla kousíček ode mě a řekla, že už je – a vlastně nebyla. Před

někým cizím by se tak nechovala. To znamená, že už pro ni nejsem cizí.

A výrok americké herečky pak hrdina knihy Beetles upřesňuje v závěru knihy:

SVVŠ

V září jsem začal chodit na Křenku. Na Frantovi jsem vyzvěděl pár informací

o učitelích, a tak jsem byl ve třídě za mazáka. Po několika dnech se

potvrdila jedna z Schopenhauerových moudrostí. Na zastávce přistoupila

Alena. Milá, upovídaná, ale o brigádě ani slovo. Škoda, že jsem jí tehdy nestačil

povědět výrok americké herečky, který mi už angličtinářka vysvětlila.

All American boy znamená běžného, obyčejného, prostě tuctového

amerického kluka. A brain je vedle mozku také inteligence. To znamená,

že obyčejný tuctový americký kluk dává u dívek přednost tělu, čili fyzické

kráse, před inteligencí. Protože vidí lépe, než je schopen přemýšlet,

uvažovat. A tak neumí chytrou dívku ocenit, soudí jen podle vzhledu, povrchně.

He prefers body to brains because he usually sees better than he

thinks. To bych Aleně během pár zastávek vysvětlit nestačil, ale jednou se

k tomu dostanu. Bude to i dobrý způsob, jak dát najevo, že si vážím třeba

její velkorysosti. I am so happy that you are not an all Czechoslovak girl,

to bude přesné.

Mrzelo mě, že to musím odložit, bylo to však mírněno slastným pocitem,

že ji znám celičkou, každý centimetr. Kdyby tak věděli kluci a chlapi,

kteří po Aleně pokukovali, ti by záviděli!

Jsem jako tuctoví kluci, objevil jsem zádrhel svého vznešeného uvažování.

Musel bych dodat, že obdivuju její inteligenci nebo znalost básniček.

A doladit to anglicky, nejlépe otázkou, aby to nevyznělo namyšleně. I am

not the all Czechoslovak boy, am I? Dala by mně za pravdu. Tuctovému

klukovi by těžko odkryla nitro. Moje milá, nultá holka. Na další zastávce

Alena vystoupila. Asi to bylo dobře, teď bych úvahy s anglickými větami

dopletl. Tím, že jsem Alenu označil za netuctovou československou dívku,

jsem vlastně tvrdil, že je na mně k obdivování kromě sportovního vzhledu

třeba inteligence. Sebekriticky jsem si přiznal, že obojí má značné rezervy

a mohl bych vypadat namyšleně. Před kýmkoliv, kromě Aleny. S tou

bude rozebírání mých úvah i anglických vět vždy legrace. Škoda, že jsem

se neodvážil nabídnout jí lekci angličtiny. Nechtěl jsem však, aby to brala

jen jako záminku.

A když už tedy hlavním motivem článku Vládi Kroupy byla sprostá mluva některých mladých dívek dneška,

tak ještě jedna ukázka toho, jak taky vnímali mladí vulgarismy před cca půl stoletím:

„Neměli jste trému, tolik diváků?“

„Ani ne, s trenérem Kotletou jsme se nebáli, na všechno nás připravil.

Taky za nás hrálo pár skvělých kluků z devítky. A jsem otrkaný z fotbalu,

tam bývá i 40 000 diváků a nervózní nejsem. Chodíme za bránu podávat

míče, to jsme skoro na hřišti. O přestávce si klidně zakopeme na placu

s náhradníkama, přede všema. Když proti nám hráli po postupu z druhé

ligy Košice, chytal za ně Anton Švajlen. Mladý kluk, sympaťák, kdykoliv

jsme mu podali zakopnutý míč k výkopu, poděkoval aspoň zvednutím dlaně,

ne jak jiní gólmani. Vyptával se na naše hráče, které jako nováček neznal,

kromě Bubála, Dandy nebo Kohlíka, ty zná každý. Měl jsem výčitky, že

pomáhám soupeři, ale bylo mně ho líto, že je mladý, nezkušený a nervózní.

Přiznal to sám, když ke mně prohodil: „Do piči, prečo som taký posratý?“

Polilo mě horko, takové slovo, před holkou! Alena se však smála, příhoda

se jí líbila a nezdála se nijak pohoršená.

Zklidnil jsem se a ještě byl rád, že jsem to záhadné slovo zmínil. Jistě je

prima holka jako Gábina a považuje za normální věci, o kterých dospělí

nemluví ani se o nich nepíše. Avšak použití sprostého slova mně stejně vadilo.

Jak tomu vlastně říkat? Pochva, vagina nebo vulva, jak bylo v Dospívající

dívce? To také nezní líbezně. Nebo snad přirození či pohlaví?

Polopito

Pak se mi propojilo, jak mě Alena nazvala jazykozpytcem, a Franta

Jemelka s příhodou o slavném češtináři Trávníčkovi. S Frantou jsme se potkávali

při sportu a udělal na mě dojem. Bavil se, i když byl starší. Chodil

na Křenku, kam přijali i mě. Byl jsem rád, budu tam mít kámoše ve vyšším

ročníku. Franta vykládal, jak studenti přišli za Trávníčkem:

„Pane profesore, všechny názvy pro ženský pohlavní orgán jsou hanlivé,

copak není žádné přijatelnější slovo?“

Trávníček s údivem odvětil: „Studenti, vy máte mezery! Existuje krásné

staré české slovo – polopito!“

„???“

Profesor pokračoval: „Už po staletí se používá pravdivé a výstižné

přísloví: Jez do polosyta, pi/yj do polopita!“

Chvíli trvalo, než jsem pochopil, pak jsem se mohl uřehtat. Mám to Aleně

povědět? Nepomyslí si, že chci něco naznačit? Aby mě neměla za zkušeného,

tolik jsem nechtěl. Po čem jsem toužil, bylo vidět její nahé tělo, hladit

ji a mazlit se. A povídat si, což se mně už splnilo. Váhal jsem, zda příhodu

o polopitu vyprávět, když tu:

/Knižní ukázky z titulu Beetles /J.Kudrnáč/ poskytlo nakladatelství Oldies but Goldies ® /