Jak postavit stadion pro Martinu Sáblíkovou jen za pár korun

Zmiňovaný megalomanský projekt za  miliardu a půl totiž nebere v úvahu jeden zásadní fakt, kterým je to, že až dosud prakticky žádný občan České republiky nikdy nepřišel jako divák na nějaký rychlobruslařský závod. Snad s výjimkou náhodných kolemjdoucích při závodech ve Svratce či kde se ještě konají, a pochopitelně přibuzných závodníků. Měli bychom si otevřeně přiznat, že monotónní kroužení dvojic  po oválu zase až tak atraktivním spektáklem pro nás zatím není, pokud ovšem nejde o olympijské zlato.  

Takže stadion by se postavit mohl, ale úplně by stačila jen plocha a šatny s regeneračním zázemím,  a řekněme jedna  řada sedaček pro případné diváky podél oválu.  Pochopitelně by se ale muselo pamatovat na perfektní vybavení pro televizní přenosy, protože to je zatím neznámá a mohlo by se stát, že o přímé přenosy by byl velký zájem. To by se tedy nemělo podcenit, protože když nyní čekal opakovaně skoro celý národ na Martinu u televize až do nočních hodin, mohl by být podobný zájem i v budoucnu. Takže by docela dobře mohly mít nejvyšší sledovanost  třeba každotýdenní rychlobruslařské přebory s Martinou a dalšími esy dlouhých nožů.

Pokud by se tak stalo, jistě by to znamenalo horentní příjmy a tak by pak nebyl problém přidat i střechu a dostavět tribuny. Zatím by ale mohlo stačit základní řešení, kdy např. i otevřená plocha by poskytovala jisté výhody pro naše trénující závodníky.  Ztížené podmínky by je jistě zocelily, podobně jako Zátopka běhání v bagančatech, takže by se pak při závodech v zahraničí jen vznášeli. A na druhé straně by tato možnost tvrdého tréninku byla lákavá i pro světové špičky, takže ani o jejich účast na závodech u nás by jistě nouze nebyla.