Premiér Fischer dnes v Berlíně oznámí, že byl disidentem!

Tím vytře zrak všem pomlouvačům, kteří nechápou, jak se může člověk patřící prý k nejhorším komunistickým vyčuránkům, kteří byli v zájmu kariéry "donuceni" vstoupit do partaje v 80. letech, zůčastnit oslav pádu berlínské zdi. Jim by to bylo hloupé, sami by se tam styděli. Tito pomlouvači ovšem nechápou, že toto pochybné dokládání údajné bezcharakternosti je v přímém rozporu s tím, že je nyní pan premiér našim nejoblíbenějším politikem. Kterého by skoro celý národ nejraději okamžitě naklonoval, abychom si ho mohli ponechat na postu premiéra a současně mohli poslat i do Bruselu. Může se mýlit jednotlivec, skupina lidí, ale celý národ?  

Někde proběhla poznámka, že si Jan Fischer zajel do Berlína prohodit se před svými statistickými kolegy z bývalé NDR, se kterými na společných seminářích RVHP vymýšleli, jak aspoň statisticky zvyšovat životní úroveň zemí tábora socialismu. To je jistě hloupost, ale přeci jen, už trochu přihořívá. Díky nesmírné, ale opravdu nesmírné skromnosti premiéra Fischera, až nyní, na nátlak jeho nynějšího berlínského společníka Václava Klause, oznámí právě v Berlíně Jan Fischer podrobnosti o své nebezpečné disidentské aktivitě. Nemohl si vybrat lepší místo, nemohl si vybrat lepší termín!                

Premiér a dříve pracovník Českého úřadu statistického Jan Fischer totiž po celou dobu svého dlouholetého  působení na tomto úřadě dodával naději všem z nás, kteří jsme neměli odvahu jakkoliv proti totalitnímu režimu vystoupit. A jako jeden muž jsme všichni chodili k volbám a odevzdávali své hlasy tyranům. Tato beznadějná situace by byla ještě horší, kdyby nebylo právě Jana Fischera. Už jako mladý absolvent VŠE si uvědomil, jak depresivně by na celý národ působily výsledky voleb, kdyby podle pravdy bylo oznámeno, že se zůčastnilo 100% voličů a že kandidáti Národní fronty dostali 100% hlasů. 

A od toho nebylo daleko k činům, takže díky velké odvaze a statistické genialitě Jana Fischera /nikdy jeho triky s volbami StB neodhalila/, jsme od jisté doby mohli číst, že kandidáti dostali třeba jen 99,95 % hlasů, nebo že přišlo jen 99,99 % voličů. A měli jsme tak naději, že ne všichni jsou tak "podělaní" jako my sami. A i to jistě významně přispělo k tomu, že po pádu berlínské zdi a tak vůbec totality v celé Evropě s výjimkou Rumunska, stačil nám potom už jen jediný týden k tomu, abychom nenáviděné komunisty svrhli i u nás. 

Kariéře Jana Fischera jsou věnovány i následující blogy - kliknout prosím zde a zde