Také někteří komunisté vydávali za totality samizdaty

Nejsme jako oni, bylo proslulé heslo před 31 lety a dále. To je sice částečně pravda, protože nikdo z rudých zločinců neskončil třeba v jáchymovských dolech, natož pak na šibenici. Pouze dva tři byli chvilku ve fešáckém vězení.

Ale dosud zůstává naprosto utajeno hrdinství některých soudruhů, kteří vydáváním masivních nákladů samizdatů přispěli k pádu komunistického režimu zřejmě víc, než  přepisované kopie děl disidentů, nebo i tištěné,  poloilegální knihy. Při vší úctě např. ke členům Jazzové sekce, a Karlu Srpovi zvlášť. Malý důkaz o tom, že účelem tohoto blogu není v žádném případě nějak snižovat význam Jazzové sekce je odkaz na článek, uveřejněný zde před devíti lety: https://sestak.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=208326

Krásným příkladem toho, jak musel zacloumat režimem pravý komunistický samizdat je kniha Československé dějiny v datech. Oproti v nejlepším případě pár desítkám samizdatů, psaných přes kopíráky, či pár tisícům výtisků knih Jazzové sekce, pokud tedy StB a Veřejná bezpečnost nezasáhly dříve, než se stačil dohodnutý náklad vytisknout a uschovat, tak tento komunistický samizdat představoval, ve dvou doložených vydáních, 82 a 40, celkem tedy 122 000 výtisků!  

Následující foto ukazuje tiráž vydání z roku 1986, převzatou z nabídky antikvariátu, dokládající náklad 82 000 výtisků, při ceně Kčs 93.- za pevnou vazbu.

Na obrázku níže je tiráž vydání z roku 1987, včetně pozoruhodného údaje na stránce vlevo, že se jedná o reprint vydání z původních tiskových forem, bez možnosti aktualizace údajů a oprav tiskových chyb. Cena vázaného výtisku zůstává stejná, Kčs 93.-  a náklad je 40 000

Níže vlevo je seznam 16 autorů této knihy, a vpravo téměř celá předmluva jednoho z nich, PhDr. Zdeňka Urbana. V předmluvě jsou z hlediska dat zajímavé jednak první tři řádky "Když se více než před patnácti lety v předmluvě k Dějinám Československa v datech vzpomínalo, že do rukou čtenářské veřejnosti se dostalo několik syntetických zpracování dějin Československa - autoři měli na mysli jen poslední marxistické syntézy našich národních dějin..." a jednak část třetího odstavce "Nové vydání Československých dějin v datech se opírá o předchozí; obsahuje však určité změny. Je obohaceno ve vlastním chronologickém výkladu i v úvodních partiích, některá hesla byla podstatně rozšířena na základě nejnovějších výsledků jednotlivých badatelů."

Tyto informace jsou zajímavé pro tento článek proto, že naznačují, že předchozí vydání této knihy bylo "více než před  patnácti lety," tedy oproti vydání z roku 1986, když následující rok vyšel jen reprint, jak už bylo zmíněno. Tedy někdy před rokem 1971, prostě začátkem normalizace, nedlouho po sovětské okupaci. 

Ale možná je míněno vydání přímo z roku 1968, ještě s přehozeným názvem Dějiny Československa, místo nyní probíraného titulu Československé dějiny, kde je jako autor na přebalu uveden pouze pan Buchwaldek, který je také jako první uveden v seznamu "kolektivu autorů" ve vydáních z roku 1986 a 1987. Ale i když má tohle vydání jen 557 stran oproti 714 stranám z let 1986 -7, což je logické, neb pozdější vydání zahrnují dění až do roku 1981. Takže je pravděpodobné, že někteří vědci, uvedeni v kolektivu autorů pozdějších vydání, spolupracovali na knize už v roce 1968.

Předchozí obrázek ukazuje kouzelných téměř sto procent u všech voleb v roce 1981, což pochopitelně takovou účast vůbec nemusí dokládat. Znamená to především skvělou práci statistického úřadu, kde by si nikdo nedovolil, ani už tehdejší hvězda statistiky a pozdější již demokratický premiér Jan Fischer, spočítat to nějak jinak. Navíc to dokládá, že až na výjimky nebyl nikdo za neúčast ve volbách pronásledován, neb to by věrohodnost těchto výsledků znevážilo, protože západní propaganda by  jistě argumentovala tím, že voliči musí volit pod hrozbou trestu.

Další stránka z knihy ukazuje v prvním hesle vše, co v ní bylo věnováno Chartě 77, a ve třetím hesle sedm řádků, věnovaných proslulé Antichartě. Snad největšímu majstrštyku komunistické propagandy, kdy jsou kvůli tomu dodnes dehonestovány stovky signatářů, aniž by se jediný historik aspoň pokusil zjistit, který komunistický papaláš tohle zorganizoval. 

Přímo šokující je pak následující strana knihy, a heslo vpravo dole.

Neuvěřitelně cynické heslo - někoho jsme popravili, no ale řada odsouzených byla  v polovině šedesátých let propuštěna na svobodu. Ale Milada Horáková a její skupina "dopadli ještě relativně dobře," když generál Heliodor Píka je zmíněn dvakrát v roce 1944 jako náčelník čs. vojenské mise v SSSR, a potom už jen v rejstříku - "Píka Heliodor /1897 -1949/ - 438, 440", s žádnou zmínkou o tom, že byl popraven.

To byl jen letmý nástin toho, o jak fundovanou knihu se jedná. K  vysvětlení hlavního tématu si nyní připomeňme něco o honorářích spisovatelů, jak bylo uvedeno na iDNES v roce 2003. Sice se to týká beletrie, ale autoři komunistických publikací na tom jistě nebyli hůře, spíš naopak. 

"Také čeští literáti komunistického režimu měli maloburžoazní vztah k honorářům. Spisovatel si mohl - i díky tehdejším dotovaným cenám - přijít opravdu na veliké peníze. Tuto možnost však dostávalo jen několik desítek vyvolených. Pravidla výpočtu honoráře byla úplně jiná než dnes. Roli samozřejmě hrál náklad knihy. Vypadá to tržně, ale pozor: zatímco dnes spoluurčuje výši honoráře počet prodaných výtisků, tehdy to byl počet výtisků vyrobených. S prodejem si autor ani nakladatel nemuseli dělat starosti - celý náklad odebral automaticky Knižní velkoobchod.
Kolik tedy dostal neznámý národní umělec za román zvíci sto šedesáti stran, který by vyšel v nákladu čtyřiceti tisíc výtisků? Správná odpověď: 81 600 korun. S takovou není divu, že autorům, kteří se hodlali literaturou především dobře živit, neležela až tak na srdci čistota uměleckého tvaru a sevřenost výpovědi. Snažili se prostě, aby knížka byla co nejtlustší.

Zdroj: https://www.idnes.cz/kultura/literatura/vy-jste-spisovatel-a-jak-si-zijete.A030403_124805_literatura_lf

Vzhledem k tomu, že Československé dějiny v datech z roku 1986 mají více než čtyřnásobný rozsah, než uvedený příklad, můžeme směle předpokládat, že honoráře za 82 tisíc výtisků vydání v roce 1986 činily cca 640 000 Kčs, za 40 000 výtisků vydání v roce 1987 potom 320 000 Kčs. 

A právě v tomhle spočívá nesmírné hrdinství autorů této knihy. Jen si představme, co by se stalo, kdyby o tom někdo ze závistivých spolustraníků informoval Jakeše. Už ho slyšíme "Jsou taky soudruzi historici, vědci, kteří si každý rok prosazují vydání knihy, na kterou už roky nesáhnou ani prstem, jsou to jen reprinty, a berou za to půl milionu, milion! Pravda, je jich na to 16, ale i tak, prakticky za nic to každému vyjde nejmíň na novou Škodovku. Každý rok!" Na rozdíl od podobně napadaných zpěváků, o autorech disidentských samizdatů ani nemluvě, by tak kolektiv Československých dějin čekal jen všeobecný posměch celého národa. 

I tak se tomu jistě nevyhnuli u svých kolegů či známých. A nikomu by nedocházelo, jak významně tím přispívali k pádu komunistické totality u nás. Jen si to představme, když už za Gorbačova, perestrojka, glasnosť, odhalované zločiny v SSSR atd. se během dvou let zaplaví veškeré podnikové i veřejné knihovny, i knihkupectví, sto dvaceti tisíci těchto paskvilů československých dějin v datech. 

Každý kdo s tímto výtiskem přišel nějak do styku, a mohlo jít klidně i o milion lidí, příbuzní a známí knihovníků, knihkupců, čtenářů Knižních novinek atd. si jistě musel říct jediné. To snad není pravda, co si ještě troufnou ti bolševici vydávat, dneska, za Gorbačova, během perestrojky. To už musí přece jednou skončit! Takže tímto samizdatem kolektiv autorů knihy Československé dějiny v datech opravdu významně přispěl k úspěchu sametové revoluce u nás.