Ani na 1. Máje se za totality všichni komunisti nechlubili

1. 05. 2014 10:23:35
Dnešní mladí se při četbě o milionech komunistů totalitního Československa možná domnívají, že se tito občané svým členstvím v KSČ nějak chlubili, a že podobně na potkání chválili politiku Komunistické strany Československa či Slovenska. /To není žádný vtip, v totalitním Československu byly komunistické strany opravdu dvě, jedna pro celou republiku, ale Slováci měli k tomu ještě i svou vlastní Komunistickou stranu Slovenska./ Opak je však pravdou, neboť na veřejnosti se tím chlubila pouze komunistická /a tedy tehdy jediná/ média, a ti největší papaláši, kterým nic jiného nezbývalo. Běžný straník své členství v KSČ skrýval jako by to byl největší zločin, nakonec už tehdy bylo drtivé většině jasné, že to byla zločinná organizace, čili každý z nich se tak choval zcela racionálně.

Tady je třeba zdůraznit, že bychom měli vždy rozlišovat, jak se kdo choval. Jistěže do KSČ vstoupili mnozí lemplové a brali to jako výtah k moci, zvláště ve spojení s StB. Na druhé straně právě díky vstupu do KSČ mohla třeba spousta lékařských kapacit pomáhat zvyšovat úroveň našeho zdravotnictví, z čehož měli prospěch všichni, včetně disidentů. Což se týká i dalších profesí. Vyčítat bychom to ovšem měli těm, kteří toho zneužívali ve svůj osobní prospěch, a přímo škodili druhým. Navíc je třeba zřejmé, že opravdu „slušný“ bývalý komunista, který do KSČ vstoupil jen kvůli své profesi, to i dnes bere jako jistou kaňku, kvůli které by třeba nikdy nekandidoval na presidenta.

Média představovala občany kapitalistických zemí třeba pomocí karikatur válečných štváčů s doutníky a řetězy v rukou, kterými mlátili porobené dělníky, hlavně přetiskovaných v satirickém Dikobrazu ze sovětského časopisu Krokodýl. Pochopitelně nechyběly ani informace o demonstracích a stávkách, které měly nebohým obětem imperialistů pomoci zlepšit jejich nelidské životní podmínky. Tato rudá propaganda ovšem dostávala trhliny kdykoliv se našinec vydal třeba na brněnský mezinárodní veletrh. Kapitalista, vystavující skvělé výrobky svých zotročených dělníků totiž vypadal většinou sympaticky. Podobně nevypadal nijak zbídačeně ani samotný dělník z Rakouska, SRN či Itálie, když se přijel podívat na Velkou cenu motocyklů do Brna, což bylo navíc potvrzeno jeho nádherným autem či skvělou motorkou.

Na rozdíl od Rudého práva tak těžko mohl nějaký komunista kolegům v práci tvrdit něco o úspěších socialismu a bídě Západu, když se spolu podnikovým autobusem vydali taky třeba na mezinárodní výstavu potravin Salima, kde si mohli nejen prohlédnout ale i koupit skvělé výrobky ze Západu /tehdy to opravdu ještě byla stoprocentní kvalita/. Nejhorší pak bylo, když se cestou zpátky z veletrhu rozhrkaná Karosa porouchala. To si mohli od plic zanadávat jen nestraníci, soudruzi museli mlčet, aby nebyli za úplné šašky. Až jich bylo jednomu líto. Pochopitelně byly i výjimky, když se nějaký soudruh přivedl do podroušeného stavu, tak někdy neváhal použít komunistickou rétoriku i soukromě, jak dokládá následující knižní ukázka:

Bez rizika byla jiná příhoda o tom, že ne všichni se soudruhů bojí.

Vyprávěl ji Petr Kuchař. Jejich známý Flinc pracoval v recepci hotelu na

Lenince. Jednou ubytovával dva funkcionáře na dvoulůžkový pokoj. Ti na

sjezdu slavili další vítězství KSČ, k čemuž jim vydatně pomáhaly alkoholické

nápoje, ještě nedávno označované za buržoazní. Na to soudruzi zapomněli

stejně jako na skromnost a slušné mravy. A protože jeden z nich byl

zřejmě důležitější než druhý, začal neurvale vyžadovat pokoj jen pro sebe.

Flinc měl téměř obsazeno a soudruhy nemiloval. Ani ho nenapadlo vyvíjet

snahu a s úsměvem ukázal objednávku na dvoulůžák. Za to se mu dostalo

odplaty:

„Víte, kdo já jsem? Zítra o tom budu referovat na kávékáeščé a uvidíte,

jak s váma zatočí!“

Recepční zachoval klid a s údivem se zeptal:

„Vážený soudruhu, proč mně vyhrožujete Krajským výborem KSČ ?

Myslel jsem si, že stranu by lidé měli mít rádi, milovat ji. Ne se jí bát! A vy

mě chcete nechat potrestat za to, že se řídím objednávkami, a tedy za plnění

povinností. Pokud vám dám další pokoj, zůstane kvůli tomu bez ubytování

jiný pracující!“

Na to soudruzi neřekli ani slovo a odkráčeli. Komu by se příběh nelíbil?

Ukázat jim to jejich vlastními zbraněmi.

Ale jinak se opravdu nikdo členstvím v KSČ nechlubil, a většina těchto komunistů byla vděčná za to, že jimi ostatní vyloženě neopovrhovali, protože je chápali, že tento krok udělali hlavně proto, aby mohli lépe uplatnit svou odbornost - to v těch lepších případech. Často to ale odnášely i jejich děti, protože potomci zejména funkcionářů to neměly v dětských kolektivech často jednoduché. Vždyť jejich rodiče byli přímo odpovědni za socialistický marasmus, a i děcka si to již dokázala srovnat v hlavě. Takže i příslušníci komunistických rodiny trpěli v tomto smyslu značnou schizofrennií, a i to byl jeden z důvodů, proč se svého členství v roce 1989 tak rádi zbavili. Škoda jen, že se dosud zřejmě ani jeden takový exkomunista neobtěžoval s tím, aby nějak zveřejnil své úvahy na tohle téma. Dokonce ani jinak velmi oblíbený premiér Jan Fischer takovou možnost dosud nevyužil. Že by se styděli ještě i dnes? Atmosféru totalitních prvních májů snad trochu přiblíží i další knižní ukázka:

Nový člověk a prvomájová tribuna

Zrovna v té době nám nadiktovala učitelka program Lidové akademie

vědy, techniky a umění na rok 1963. Popsali jsme tím v rubrice Jiná

sdělení v žákyndě celou stránku.

Téma: 1/ Vstříc komunismu

2/ Vychováváme nového člověka

3/ Co dává umění člověku

4/ Besedujeme s mladými

5/ Modernizací výroby k lepším zítřkům

Ještě mnoho dalších témat. Co to na nás zkouší? Jakému komunismu

vstříc? Kdyby aspoň tomu britskému podle Daily Worker, s Beatles.

Nebo vychováváme nového člověka. Ale kdo ho vychovává? Páprdové na

tribunách, kterým jsme museli jako malí mávat na prvomájovém průvodu?

Ovšem na průvod jsem se ze zvrácené zvědavosti těšil každý rok. Vždy

jsem došel až k tribuně. Možnosti vidět jednou za rok živé komunisty

se nedalo odolat. Podobně jako kdyby se měli zjevit čerti z pohádek,

ti by mě také zajímali, už kvůli srovnání. Chápal jsem, že z čertů mají strach

malé děti, než vyrostou. Avšak jak je možné, že skoro všichni dospělí mají

strach z komunistů? Tribuny byly plné podivných chlápků v šedých oblecích,

kteří s přihlouplými úsměvy mávali vlajkami a mávátky. Každou chvíli

se z tlampačů ozvalo, že nějaký podnik zdraví představitele Komunistické

strany Československa. Ti zamávali a pracující začali řvát Ať žije První

Máj! Hurá, hurá! Někdy také Ať žije KSČ! To bylo neobvyklé představení.

Jedinkrát v roce se na sebe pracující a funkcionáři smáli a mávali si.

Okamžikem skončení průvodu funkcionáři zmizeli, pokud nepočítám fotky

v novinách. V běžném životě bylo nemožné nějakého komunistu spatřit.

Žádný spolužák nebo známý se nikdy nepochlubil, že by někdo z jeho

příbuzných byl komunista. Zmizeli, stali se neviditelnými a vylezli až na

prvního máje v příštím roce. Stejně tak se ztratili pracující, kteří se na ně

v průvodu smáli. Jinak celičký rok každý jen nadával a zároveň z nich měl

strach. To pochopit nešlo. Jak se může většina lidí bát několika unylých

strejců? Avšak souvislosti jsem tušil. Tito zalezlí soudruzi můžou záhadným

způsobem poslat estébáky nebo esenbáky na kmocháčka a nechat ho

zavřít. Nejen na kmocháčka, zavřeli i další lidi. Ale jak je možné, že jim to

pořád prochází, zvláště když je nemá nikdo rád?

To by bylo téma do Lidové akademie! Nerozuměl jsem ani ostatním

bodům, z umění jsem znal jen sochy Gottwalda, Marxe a Lenina, to mně

tedy moc nedávalo. Mladý jsem byl, ale v životě se mnou nikdo nebesedoval

a o modernizaci výroby jsem také nevěděl. Přesto jsem pochyboval,

že by mohla přinést lepší zítřky. O ty jsem nakonec nestál. Chtěl jsem lepší

dnešek, a to hned. Pokud možno s deskama Beatles, Elvise nebo Johnnyho Cashe.

/Ukázky z knihy Beetles /J.Kudrnáč/ - pro čtenáře blogu iDNES poskytlo nakladatelství Oldies but Goldies ®/

V této souvislosti bude zajímavé, jak se v souvislosti s dnešním 1. Májem zachová nyní tak skloňovaný český bulvár. Jestli dnes vyčenichá JUDr. Lubomíra Štrougala, aby získal jeho osobní vzpomínky na to, když jako kápo všech estébáků /coby ministr vnitra v letech 1961 – 1965/ řídil „tajnou“ demolici Stalinova pomníku. Neb jak informuje iDNES, tak „Prvního května se po dvou desetiletích zpřístupní veřejnosti podzemí Stalinova pomníku na pražské Letné. Rozlehlý prostor, který zčásti zaplňují úlomky sochy sovětského diktátora, bude otevřen patnáct dní. Pomník byl dokončen v roce 1955, už o sedm let později byl stržen.“

Jeho očité svědectví by bylo jistě zajímavé, tak snad to z něj dnes bulvár dostane. Taky proto, že JUDr. Lubomír Štrougal má jistě jeden z nejvyšších důchodů v této republice právě zásluhou toho, že zločinný komunistický režim spoluorganizoval celých 41 let. Milouš Jakeš na tom taky nebude o moc hůře. Takže těchto lidí si všímejme, ti škodili, na rozdíl třeba od chirurga, který vstoupil do KSČ jen proto, aby se mohl stát primářem. Nakonec kdoví jak by to tady vypadalo, kdyby to byl všude jen samý Cvach.

Autor: Jan Šesták | čtvrtek 1.5.2014 10:23 | karma článku: 15.31 | přečteno: 742x

Další články blogera

Jan Šesták

Jak prezident Petr Pavel řešil své známky

"Moje vize byla nemít žádný portrét, nemít žádnou známku, a pokud možno se takhle nezviditelňovat." Dále na středeční tiskové konferenci pan prezident Pavel zmínil, že to není způsob prezentace, který by mu byl vlastní.

9.6.2023 v 10:38 | Karma článku: 15.06 | Přečteno: 522 | Diskuse

Jan Šesták

Rozhlas vykročil do další stovky naplno, stejně jako děkování za pozvání

Nejen náš rozhlas, ale podobně i televize či internetové podcasty jsou zaplaveny inflací děkování za pozvání. Zejména ve vysílání zpravodajských stanic, jakou je třeba Český rozhlas Plus, s krátkými vstupy expertů či politiků.

23.5.2023 v 11:23 | Karma článku: 8.38 | Přečteno: 154 | Diskuse

Jan Šesták

Michael Kocáb si asi dovolil už hodně

Když na stanici ČRo Plus řekl: "Prezident s komunistickou minulostí? Plivnutí do tváře všem obětem komunistického režimu," a dodal: "Naprosto nepřijatelné a zklamání, že je tady 70 % voličů, kterým nevadí komunistická minulost."

26.1.2023 v 12:16 | Karma článku: 26.75 | Přečteno: 1695 | Diskuse

Jan Šesták

Danuše Nerudová naštěstí nepostoupila

Danuše Nerudová se ze začátku zcela vážně chlubila tím, že nemá jako jedna z mála žádnou komunistickou totalitní minulost. Stopla to až poté, když se stala terčem vtipů kvůli tomu, že byla za totáče teprve školačkou.

15.1.2023 v 18:40 | Karma článku: 31.84 | Přečteno: 1261 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Jindřich Kubánek

Zkreslené vidění - Návod k použití

Každý si myslí, že mozek má a že ho používat umí. Přesto stačí, když ztratí klíč od bytu nebo založí kamsi brýle, aby vše ztratilo smysl a začala panika a zoufalství.

29.3.2024 v 13:30 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 7 | Diskuse

Veronika Valíková Šubová

Takže Velký pátek

Čtu radostné ódy na Velký pátek a trochu mi trnou zuby. Tedy stručně: na Velký pátek předhodila jedna náboženská parta vrchnosti nepohodlného proroka inovující party a okupační mocnost ho na nátlak jeho souvěrců nechala popravit.

29.3.2024 v 11:16 | Karma článku: 13.80 | Přečteno: 146 |

Rudolf Pekař

Velikonoce nebo svátky jara a tolerance?

Připomínka jara nám přináší příjemné počasí, kvetoucí zahrady a zároveň i změnu názvu Velikonoc na Jarní svátky či Svátky jara. Jaký to má důvod?

29.3.2024 v 10:56 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 37 | Diskuse

Vlastík Fürst

Velkopáteční zastavení může prospět i ateistům

Velký pátek není v naší zemi svátkem moc dlouho. Volný den máme až od roku 2016. Otázkou je, jak s tímto volnem naložíme. Můžeme vyrazit na nákupy či za zábavou, nebo je možné se rozhodnout, že ho budeme „slavit“.

29.3.2024 v 9:05 | Karma článku: 10.79 | Přečteno: 126 | Diskuse

Karel Trčálek

Fialova vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že se v Česku už žije líp!

ANO, bude líp! Pan premiér se opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost je však nutné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou

29.3.2024 v 8:16 | Karma článku: 18.86 | Přečteno: 226 | Diskuse
Počet článků 505 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2755

Pamětník, který se snažil byť jen nepatrně ovlivňovat dění u nás už za totality, a tak by se pomocí blogu rád pokoušel o totéž i nyní...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...